Veronika Žilková, herečka, která se zapsala do srdcí diváků mnoha projekty. Ať už jde o film Zapomenuté světlo, za který obdržela Českého lva. Nebo slavný pořad Tele tele, či v poslední době seriál Bratři a sestry. Mnozí ocenili její výkon ve filmu Spolu. Během své úctyhodné kariéry měla tři manžele a vychovala šest dětí, z toho čtyři vlastní.
Vypadáš pořád skvěle, jak se udržuješ?
Cvičím. Začala jsem během covidu, kdy mi Agáta založila Instagram. Tehdy mě napadlo: „Proč mám cvičit sama, když se ke mně může někdo přidat?“ A taky mi bylo jasné, že mě to bude ke cvičení inspirovat. Scházívali jsme se na mém profilu už v 8 hodin ráno a společně jsme cvičili. Dneska už nemám tolik času, ale pořád pokračuju, aspoň 2x týdně. Mám už přes sto tisíc sledujících, kteří si mě můžou pustit kdykoli, tak jim nemůžu udělat to, že bych najednou skončila.
Takže ty se nemusíš ke cvičení přemlouvat?
No, kolikrát si říkám: „Teď bych si zacvičila!“ Jenže na tu kameru se musím aspoň trochu namalovat a slušně obléknout. Předtím jsem cvičila sama pro sebe klidně v pyžamu nebo na zastávce, když jsem měla chvilku, ale teď už je to jiné. Nicméně pravidelnost ve cvičení je důležitá – ne vždycky se mi chce, však to všichni znáte!
Pohyb je koneckonců vlastní všem hercům, ne?
Přesně tak. V té souvislosti bych vás pozvala na svoje nové představení, čerstvou novinku, Dokud nás smrt, které hrajeme v Divadle Broadway. Je to veselé vraždění mezi manželi a milenci kvůli majetku. V něm musím být opravdu v kondici, protože mě Tomáš Matonoha nosí svázanou do kozelce a pak odhodí někam do kouta.
A proto cvičíš?
Cvičím proto, že se to jmenuje DIVADLO, od toho, že se na tebe někdo dívá, tak by mi vůči divákům bylo trapné nebýt v kondici, nemoci se ohnout. Pak bych začala hrát starší role a to nechci. Jsem důchodkyně, bude mi letos 65, ale to neznamená, že bych měla chodit volným krokem krmit holuby do parku.
Novinkou je i podcast, který točíš s dcerou Agátou, jak k němu došlo?
Už kdysi jsme spolu točili videa na YouTube, která se jmenovala Výlety s mámou. A teď jde o Hovory s mámou. Díky tomu, že jsem měla Agátu velmi mladá, si myslím, že se nám podařilo mít tak trochu kamarádský vztah a rozhodly jsme se, že se budeme věnovat tématům, která jsou vícegenerační, například: Problémy s partnery. Jak se o sebe starat, poradit si se stárnutím. Lidi stárnutí trápí v každém věku, i v osmnácti mají pocit, že jsou staří. Nebo i co uvařit muži, aby vás neopustil. Jde o to, o čem by se bavily matka s dcerou u kafe.
Řekni mi, co se ti ve tvém životě nejvíc povedlo?
Stoprocentně děti. Porodila jsem pět dětí a dvě další vychovala. Klidně bych měla dětí třicet!
Kde se v tobě vzala taková láska k dětem, touha po dětech?
Když se mi narodilo první dítě, tak jsem zjistila, jak je to fantastické, že si vlastně můžeš porodit blízkého člověka. Vždycky jsem toužila po velké rodině. Já sama jsem měla dva sourozence, byli jsme tedy tři a mně to vždycky přišlo málo a rodinám s více dětmi jsem záviděla. I proto, že jsem byla nejmladší po velké pauze a vyrůstala jsem sama s rodiči. Takže jsem si řekla: „To svým dětem neudělám, chci, když někdo odejde, aby doma vždycky někdo zůstal.“ Kdybych si byla jistá, že každé dítě, které porodím, bude zdravé – jeden syn mi ještě maličký zemřel – měla bych dětí ještě víc.
Připravila: Šárka Schmidtová
