Ženy, matky, spolubojovnice, chlapíci též samozřejmě. Přináším vám další díl Zhýralky – zpátky do budoucnosti, kterou jsem začala psát před dvaceti měsíci.
V době, kdy jsem procházela největší fyzickou transformací. Zápisník zhýralé matky, který na mě dnes funguje jako životabudič. Ve chvílích, kdy si připadám k ničemu, znovu oplácaná nebo přetažená. Čtu si zápisky a vnímám ty obrovské posuny v pracovním životě, vidím sebe takovou, jaká jsem, vyštíhlenou a teď i vysportovanou, únava je rázem ta tam. Popadne mě vděk. Vážím si všeho, čeho jsem dosáhla.
Jímá mnou takový ten pocit, jako když vyhraješ zlato na Mistrovství světa nebo Olympiádě. Víš, že je to strop, že už výš stoupat nelze. S Vesmírem není radno soutěžit, a že nastal čas hájení, o tom není pochyb. I když jde o shození „blbých“ dvaceti tří kil, což samo o sobě nebylo tak složité, nastal čas oprašování medaile! Váhu udržet. Kdo někdy v životě s váhou zápolil, potvrdí, že jojo efekt číhá hned za prvním rohem a chystá se nenápadně zaútočit. Největší výzva, pro nás, co jsme zhubli je tedy váhu udržet. Ideálně radostně a bez boje!
Jak to tedy bylo s tou zlatou medailí?
Já tenkrát ještě stropu nedosáhla, chybělo mi k němu -13 kg (dne 22.2.2019), ovšem to že se mi v rekordním čase, a ještě ve ztížených podmínkách podařilo zhubnout třináct balení mouky nebo deset štanglí uheráku, mě neskutečně nakoplo. V té době mi denně začalo chodi x zpráv jak hubnout a přitom se bavit, jak se daří bojovat s chutěmi a porážet lenost. Jak vařím to či ono a čím se živím, jak cvičím a kdo teda vlastně jsem. Začnu postupně.
Za prvé – BOJ.
Čtu dnes a denně všude na sociálních sítích, co je to za blbost bojovat s váhou? S čím bojujete, to posilujete! Pokud budete bojovat s kilogrami, budou se vás držet jak klíšťata. Pokud jim dovolíte odejít, v hlavě i srdci a pustíte do života RADOST s procesu a téměř okamžitě pocítíte úlevu.
Za druhé – SPORT.
Jsem rázný, aktivní člověk s veselou myslí a pevnou rukou, takže vím, co mi dělá dobře. Jsou to rituály. Proto jsem si ze sportu vytvořila rituál. Ano, jsou dny kdy se vleču do tělocvičny jako smrad a těším se, až lekce skončí. Někdy v půlce tréninku prosím trenérku, aby ubrala. Ale vzdávám se jen minimálně, spíš zvolním. Beru ohled na potřeby těla, hormonální změny a cyklus.
Za třetí – JÍDLO.
S jídlem to mám tak, že jsem vytvořila přes tři sta metabolicky přívětivých receptů, které jsou tak dobré, že už se nepotřebuji opásat a mlsat nesmysly. Dobře, taky občas ulítnu, říkám občas, třeba 1x max 2x měsíčně, víckrát nepotřebuji. Zrovna předevčírem jsem musela trochu zhýrat, jinak by se mi už nejspíš rozsvítila kolem hlavy svatozář. Myslím, že si rozumíme! Vypadnout z rytmu je normální, stejně tak jako dělat chyby! A mělo by se tak dít. Jen pozor, aby se z momentálních výpadků nestal zvyk a ten se nepřetavil v každodenní rutinu. Návraty zpět k ideálním stravovacím rituálům až tak snadné nejsou.
Za čtvrté – KDO JSEM.
Na poslední dotaz jsem tehdy nebyla schopná odpovědět, dnes už vím. Po dvaadvaceti měsících od chvíle, kdy jsem začala hubnout a měnit se a pozitivně ovlivňovat lidi kolem sebe, už se dokážu definovat. Se všemi sledujícími, fanoušky, klienty a následovníky si dovolím říci nahlas, že jsem influencer. Tak trochu z leknutím, protože tohle označení se mi hodí spíš na dvacátníky než padesátnici, ale co, nikdy není pozdě. A tím, že vedu vlastní kurzy hubnutí a udržování váhy, píši kuchařky, natáčím podcasty a kulinářský pořad, jsem z kouče vystoupala na mentora. A pamatujte, život tvoří smysly, ne ustavičná práce.
Zápisník zhýralé matky předchozí díl
Autor: Petra Krajčinovič
Foto: Petra Krajčinovič
