Blogy

Zápisník zhýralé matky: Hubnutí je hra. A taky rozhodnutí, cíl, akce.

Každá změna v životě je vždy o našem rozhodnutí. Pevném přesvědčení. A pak o akci, které říkejme přívětivěji hra.

Dobře, chceme hrát a být ve hře úspěšní. Pak důležité je pojmenování hry. Pokud hned na začátku dáme hře jméno Musím zhubnout, pak zákonitě přijdete o chuť zúčastnit se. Naskočí opak – Zase se mi to nepovede. Mám pro vás návrh. Co třeba Hra na krásnější? 

Každá hra má svá pravidla a zákonitosti. Rozhodně je dobré hned na startovní čáře zapomenout na švindl, stejně bychom podváděly jen samy sebe. Nastavme si pravidla tak, aby nás hra bavila po celou dobu konání. Pravidla i proto, kdyby časem došlo na drobné prohry, abychom se měly čeho chytit. To funguje! 

Pak je tu pan Cíl. Hodně důležitá součást úspěšný hry, domeček do kterého ženeme naši figurku. Když cíl nemáme, s figurkou neužitečně bloudíme. Pokud cíl existuje a je skutečně náš a jasně definovaný, pomáhá nám udržet směr a pozornost. Cíl se hodí pokaždé, když vypadneme z rytmu. Pokud se ztratíme v každodennostech a míjíme samy sebe. Pan Cíl je jasný bod v takové dálce, jakou si určíme my samy. Třeba budu krásnější o -10kg za 2 měsíce. A pak už jen zvednout zadek a udělat maximum, abychom cíle dosáhly. Je to naše vlastní hra. Účinkujeme v ní v hlavní roli. Kompars se hodí, ale tón udáváme samy. 

Takhle jsem si postavila hru na hubnutí zhruba před dvěma lety já. Ve Zhýralce jsem ženy, toužící po své lepší verzi, inspirovala k hubnutí a krásnění. 

Jeden z důvodů, proč jsem šla s kůží na trh a začala sepisovat Zápisník zhýralé matky a zveřejňovat vlastní úspěchy, nezdary, strachy a taky fotky jídel a sebe byl, aby se i ostatním snáze hublo a já zase měla supervizi od vás. Bylo to věru dobré rozhodnutí. Vzájemná podpora je nenahraditelná, k nezaplacení. Proto se heslem všech mých aktivit stalo Jsme v tom spolu aneb JVTS! 

A psala jsem tehdy:

Dneska uběhlo padesát dní co jsem ve hře na krásnější Petru. Stále vstřebávám nový lajfstajl a místy to je záhul. Není divu, když takhle zásadní změna přijde před padesátkou. Překopat stravovací návyky – tak podstatnou součást života – je dřina. Ale zjistila jsem, že i zábava a nejvíc RADOST. Výsledky jsou vidět. Slova uznání slyšet. Ukazuje se, že kolem mne jste stále přející a nešetříte chválou. Za což děkuji. Podpora je potrava pro motivaci, stejně jako kyslík pro svaly. Možná je daná i tím, že dobře víte, jak těžké zvítězit nad závislostí na nezdravém jídle. A jak je někdy složité překonat lenost. 

Taky si mnozí z vás myslí, že nejím a proto hubnu rychle. Omyl! Cpu se a kolikrát sotva dojím stanovenou porci. Sem tam někdo namítne, že mé stravování je jistě monotónní. Omyl! Jídla jsou fantastická. Takže ne, netrpím hladem. Dny jsou o mnoho veselejší a lehčí taky proto, že moje tělo nemusí trávit kila průmyslově zpracovaných blafů. Není unavené. Moje verze real meal /opravdového jídla/ se propisuje všude a hra na krásnější Petru funguje. A jsem to já, kdo vyhrává. A to je nejvíc

P.S. Píšete mi různé zprávy, většinou mají společného jmenovatele – potřebuju se sebou taky něco dělat. Nevím jak začít. Co jíst. Tak se ptám: Co přesně potřebujete? Kdy chcete začít? A jaký je váš cíl?

Autor: Petra Krajčinovič
Foto: Petra Krajčinovič


Diskuze: příspěvků