Minule jsem vám psala, že každá třetí žena o podnikání sní, ale pouze osm procent svůj sen dotáhne do konce? Proč?
Další z příčin toho, že ženy v podnikání selhávají víc, než muži jsou obavy z chybování a následná zranění.
Tady bych se s dovolením vrátila zpět v časové ose a připomněla nám všem, že jsme byly bohužel hodnocení vystavovány už od útlého věku a tam někde začal pučet strach z chyb a zranění. A k hodnocení patřilo nerozlučné dvojče posuzování. Od malička jsme dostávaly nálepky a od druhých jsme se dozvídaly kdo jsme. To utvořilo naše povědomí o nás. Chyby a přešlapy byly sankciované a později ve škole známkované. Chyby jsou považované za selhání a patří tedy do kategorie špatně. A přece nechceme být špatné. Tak co s tím?
Snažím se během svého dospělého života, zhruba od čtyřicítky, věnovat chybám speciální pozornost. A taky prostor. Z chyb se, když je vnímáme a umíme využít ve vlastní prospěch, se můžeme hodně naučit a hlavně dozvědět o svých možnostech a limitech. Mít vysoká očekávání je v pořádku, ale může se z nich stát dvojsečná zbraň. A zaměřit se na úspěšné výsledky také není úplně optimální. Záleží především na samotném procesu, při kterém se učíme a na množství chyb, které uděláme. Je daleko zdravější odnaučit se omlouvat a přistupovat k chybám tak, že je přijmeme a stanou se součástí našeho vývoje a učení. Nebýt zranění a choulit se v koutě, protože se nám zrovna nepodařilo naplnit očekávání a co hůř, trápit se tím, že jsme nesplnily očekávání někoho jiného. Rozumíte mi? O svých chybách si rozhodujte samy.
Cítíme-li strach ze selhání, z toho, že nakonec neuspějeme, má to za následek, že se “zasekneme” na daném místě v životě a máme pocit svázanosti či ztuhlosti. Nemůžeme udělat krok kupředu, přesto že chceme. Máme strach a strach ze selhání nás svazuje. Strach z neúspěchu nám nahání hrůzu. Představa o tom, že bychom mohly utržit zranění, nás paralyzuje. Proto se ženy bojí jít do risku, mají obavy ze zranění.
Věděly jste, že ve starých dobách náčelníci ukazovali svým kmenům vlastní zranění. Prý aby členové kmenu viděli, že ačkoliv jsou zranitelní, tak dokáží vítězit. Zranitelnost totiž není slabost. Překonání strachu a vystavení se zraněním, vyžaduje velkou odvahu. Nemusíte si hrát na superhrdiny, kteří nikdy nedělají chyby, vědí si vždy se vším rady a mají jen samé silné stránky a názory. Přestože si možná myslíte, že tím stoupnete očích partnera, dětí, šéfa či svého týmu, opak je pravdou. Nebojte se ukázat svá zranění a nebojte se bát.
Zápisník zhýralé matky předchozí díl.
Autor: Petra Krajčinovič FIT a FRESH
Foto: Petra Krajčinovič