Má pevné místo v kalendáři i výmluvný název. Den slabé vůle, tedy den, kdy většina lidí přestává dodržovat novoroční předsevzetí, letos připadá na 9. ledna. Právě tehdy se začínají vytrácet první pokusy o pravidelné cvičení, zdravější režim nebo změnu životního stylu.
Podle odborníků nejde o selhání vůle, ale o to, jak si lidé cíle nastavují.
Ambiciózní start, rychlý konec
Začátkem roku se často objevují plány, které nepočítají s realitou běžných dní. Jakmile opadne novoroční euforie a vrátí se pracovní tempo, únava a nedostatek času, předsevzetí se začnou drolit.
„Lidé mají tendenci začít příliš rychle a příliš tvrdě. Tělo na to není připravené a hlava také ne,“ říká kondiční trenér za značku inSPORTline Petr Kopřiva. „Když se hned na začátku snažíte cvičit pětkrát týdně, zvyšujete riziko přetížení, zranění i toho, že vás to psychicky semele. To je nejčastější scénář, který vidím u lidí, kteří skončí během prvních dvou týdnů,“ pokračuje.
Intenzita není totéž, co efekt
Podle Kopřivy patří mezi nejrozšířenější mýty představa, že cvičení musí být nutně intenzivní, jinak nemá smysl.
„Velká část lidí má pocit, že když se po tréninku necítí vyčerpaní, nebylo to dost dobré. Jenže právě tenhle přístup vede k tomu, že se cvičení stane krátkodobou epizodou,“ vysvětluje. „Pro začátečníky je mnohem důležitější pravidelnost v menších dávkách než výkon. Tělo si potřebuje zvyknout na zátěž a postupně se adaptovat, ne s ní bojovat.“
Podle něj má větší hodnotu pohyb, s postupným navyšováním zátěže, který je možné opakovat dlouhodobě než ambiciózní plán, který se rozpadne po pár dnech.
Cíle, které dávají šanci uspět
Častým problémem bývá i vágní formulace cílů. Obecná předsevzetí typu „začnu cvičit“ nebo „dám se do formy“ podle odborníků nemají jasné obrysy a špatně se udržují.
Pomoci může jednoduchý rámec známý jako metoda S.M.A.R.T. – tedy cíle, které jsou konkrétní, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově ohraničené. Jinými slovy: vědět, co přesně chci dělat, jak často, v jakém rozsahu a v jakém časovém horizontu.
„Jakmile má cíl jasnou podobu a není přestřelený, je mnohem snazší u něj zůstat. A hlavně člověk pozná, že se posouvá, i když to nejsou velké skoky. Také je potřeba brát ohled na svůj životní rytmus, práce, rodina, koníčky a tomu daný cíl vzhledem k časovým možnostem přizpůsobit, tak aby člověk bral pohyb přirozeně jako součást svého života, a nejen rutinu k dosažení cíle“ doplňuje Kopřiva.
Pauza není selhání
K rychlému konci předsevzetí přispívá i černobílé uvažování. Jakmile dojde k výpadku, lidé mají tendenci celý plán opustit.
„Cílem není být dokonalý, ale vyhnout se tomu, aby se jeden slabší moment proměnil v úplné vzdání se snahy,“ vysvětluje koučka sebevědomí Dr. Claire Kaye. Podle ní je klíčové počítat s tím, že pauzy a horší dny přijdou – a nejsou důvodem skončit.
Bez spánku a regenerace to dlouhodobě nepůjde
Podceňovaným faktorem zůstává odpočinek. Únava a nedostatek spánku snižují nejen výkon, ale i motivaci pokračovat.
„Pokud je tělo dlouhodobě ztuhlé, bolavé nebo vyčerpané, samotné cvičení problém nevyřeší. Bez regenerace se z pohybu stane další stresor,“ upozorňuje Kopřiva. „Zpomalení a odpočinek nejsou známkou slabosti. Jsou předpokladem toho, aby člověk vydržel a mohl se také zlepšovat.“
Den slabé vůle tak není jen připomínkou toho, kolik předsevzetí skončí. Ukazuje spíš na to, že změny, které nepočítají s realitou běžného života, mají jen malou šanci uspět. A že méně ambiciózní, ale konkrétní a udržitelný plán může fungovat lépe než silné odhodlání na začátku roku.
Připravil: Jan Mazáč
