Slovo vyhoření se dnes skloňuje na každém rohu. Všichni tušíme, o co jde, ale často máme pocit, že to máme pod kontrolou, že jsme odolní a že se nás to netýká. Jak poznat, že k tomu směřujeme? A co s tím dělat dřív, než bude pozdě?
Co je vyhoření a proč ho zaměňujeme s únavou
Vyhoření není jen únava po náročném projektu. Je to dlouhodobý stav fyzického, emocionálního a mentálního vyčerpání, který vzniká tehdy, kdy výdej energie opakovaně a trvale převyšuje její příjem a tělo ani psychika nemají prostor se regenerovat.
„Vyhoření se rozvíjí postupně a nenápadně,“ vysvětluje Mgr. Michaela Štěpánová, psycholožka z uLékaře.cz. „Nejdřív si odpustíme pauzy, pak odkládáme i odpočinek na to až se ‚tenhle projekt, tahle akce dodělá‘. Tělo jede dlouhodobě bez skutečné regenerace, a to je živná půda, na které se vyhoření velmi rychle rozvíjí.“
Problém je, že příznaky vyhoření snadno splývají s běžnou přepracovaností, jako je únava, podrážděnost nebo pocit ztráty smyslu. Rozdíl poznáte podle toho, že nestačí jeden volný víkend k nápravě. Psychika se u vyhoření totiž neobnoví přes noc.
„Nepříjemné pocity, které nás ovládají, nám dávají jasně najevo, že se nacházíme v životní nebo pracovní roli, která nám nesedí. Úzkost a strach, obzvláště v pracovním prostředí, bývají varovným signálem, že je toho na nás moc, že jsme přetažení a měli bychom zvolnit,“ vysvětluje psycholog a kariérní poradce Valery Senichev.
Pracovní trh posledních let vytvořil prostředí, kde je neustálá dostupnost vnímána jako samozřejmost. Pracujeme z domova, takže hranice mezi pracovní dobou a osobním časem se rozmazala. Pro práci využíváme různé chatovací aplikace, kde proud zpráv nikdy nekončí, ať už ve společných vláknech nebo v přímých zprávách. A my nechceme vypadat, že nám na tom nezáleží, a tak odpovíme, protože to trvá jen chvilku.
Jenže každé takové narušení klidu mozek eviduje jako neodbytný úkol. I když mobil jen leží na stole. I když zprávu jen přečteme a neodpovíme. Nervový systém zůstává v pohotovosti, regenerace neprobíhá a únava se kumuluje.
„Z fyziologického hlediska tělo potřebuje skutečné okamžiky klidu, aby se mohlo zregenerovat,” říká Mgr. Štěpánová. „Pokud je přerušovaný odpočinek normou, chronický stres se stává základním nastavením organismu. To se časem projeví nejen psychicky, ale i fyzicky – poruchami spánku, napětím ve svalech, zhoršenou imunitou nebo trávicími potížemi.“
Naučte se říkat „NE“
Ač to zní velmi jednoduše, bývá to pro mnohé to nejtěžší. Pokud máte své práce nad hlavu, rozhodně další úkoly odmítněte. Vysvětlete svému nadřízenému, že v tuto chvíli máte jinou práci, kterou musíte dokončit. Pokud trvá na tom, že nové záležitosti musíte vyřešit právě vy, domluvte se spolu na prioritách a tedy, že něco z toho, na čem nyní pracujete, odložíte.
Zorganizujte si den
Určete si priority na každý pracovní den a těch se držte. Nedělejte více věcí najednou, ale postupujte systematicky. Nemusíte například odpovídat okamžitě na všechny emaily. Nejdříve dořešte to, co aktuálně děláte. Pokud něco opravdu „nehoří“, tak odpověď klidně pár hodin počká. Velké úkoly si systematicky rozdělte na menší, abyste viděli, jak pokračujete a měli jasnou představu o tom, co už máte hotovo a co ještě zbývá.
Prevence
Pravidelné pauzy během dne (scrollování na Instagramu se nepočítá) a spánková hygiena: pravidelný čas usínání, tma, klid, žádné obrazovky těsně před spaním. Rituály po práci, které oddělují pracovní a osobní čas. A přítomnost věcí, na které se těšíme: večeře s přáteli, kniha, oblíbená aktivita.
„Pravidelné pauzy během dne, plánovaný odpočinek a schopnost skutečně vypnout po práci jsou nejcennější ochrana, kterou máme,“ říká Mgr. Michaela Štěpánová. „Nejde o slabost ani žádný luxus, ale o základní podmínku pro to, aby člověk fungoval dlouhodobě.“
Připravila: Kateřina Svobodová
