Herečka Hana Vagnerová předstírá nejen rozličné věkové kategorie, ale dokonce i mateřství. Rodiče si s ní prý užili dost. Vykopávání dveří ovšem zatím nenacvičuje.
Sešly jsme se ve Švanďáku před představením Románu pro muže. Hanka měla záskok za Markétu Stehlíkovou, která je na mateřské: „Záskoky mám ráda a nevadí mi, když naskakuju do rozjeté inscenace. I když tady to byl dost adrenalin, protože se mělo hrát už v srpnu, kdy měli všichni na rozdíl od září čas na zkoušení, ale nakonec ze srpnových představení sešlo. Mám taky po premiéře Zakázaného uvolnění v Rubínu, Kolečkovy hry pro tři holky, v níž se nevěsta unesená družičkou octne v hospodě, kterou vlastní další holka, a čekají na ženicha, který nejde, pijou a dovídají se různé věci. A čeká mě hostovačka Na Vinohradech, v Shakespearovi ve Zkrocení zlé ženy.“
Budete ta hodná?
Ano, Bianka.
To se vám ta divadla zase rozjíždějí.
Super, jen uvidíme, aby se nerozjela nějak špatně. Nemyslím, že je dobré zkoušet šest věcí do roka a přitom točit, protože člověk pak nemůže být pořádně připravený. Aspoň já.
Natáčíte pěkně dlouho seriál Vyprávěj.
Už třetím rokem, naskočila jsem za Andrejku Novákovou. Moje role už byla rozehraná, takže nejdřív jsem předstírala, že je mi patnáct, teď zas, že je mi třicet čtyři. Což zatím není tak veliký časový skok, i když tam v podstatě vypadám na padesát (smích).
Je lepší hrát těch třináct, nebo třicet čtyři?
Asi tu mladší, protože opak člověk nezažil, může si ho ovšem představovat. V seriálu mám teď asi šestnáctiletou dceru, takže můžu mateřství předstírat.
Co si tak pamatuju, jako puberťačka jste tam docela sekala dobrotu.
Ani ne, jednak jsem brzo měla dítě a jednak jsem se dala dohromady s Mírou Noskem, který hraje disidenta. Hrozilo, že nedostuduju. Většinou jsem neměla práci a manžel byl v base, takže rodiče se mnou zrovna lehké pořízení neměli.
Vy jste byla v tomhle věku hodné dítě?
No úplně ne… (Uchechtne se.) Fakt je, že jsem se vždycky dobře učila. Mám dobrou paměť. Šla mi matika, fyzika, ale na druhou stranu by asi naši byli radši, kdybych se učila hůř a netrpěla anorexií. Užili si se mnou dost. Ségra jim dala taky zabrat. Ta zase měla tu správně chlastací a rebelantskou fázi ve stylu, že se nebude učit a všechno je jí jedno. Rodiče to s námi měli fakt hezký. Vyhrožují, že nám to děti vrátí.
Ve Vyprávěj máte za manžela kamaráda Míru Noska…
Skamarádili jsme se během angažmá v MDP. Jednak jsme tam tenkrát byli oba noví a jednak jsme ve všem hráli spolu. Odešel odtamtud později než já, už dohráváme jen jedno představení, Annu Kareninu.
Je výhodné, když vám hraje manžela kámoš?
Určitě lepší, než kdyby ho hrál nějaký nekámoš. Nebo někdo,
koho nesnáším. S Mírou se pracuje hezky.
Takže máte radši, když hereckého kolegu dobře znáte a takzvaně vás nepřekvapí, než naopak?
Těžko říct, nefunguje to tak vždycky. S Mírou se prostě dobře hraje, což je asi nejdůležitější. Že jsme kamarádi, je spíš takový bonus. Ale souhra musí v rámci profesionality fungovat i s tím, koho neznáte. Někdy to může být i přínosnější a naopak – hrajete s kámošem a nefunguje nic.
S Vyprávěj „táhnete už tři roky“, kolik je to těch seriálových let?
Šestnáct. Přišla jsem, otěhotněla, a podle věku seriálové dcery, které je šestnáct, to odhaduju na stejnou dobu. Teď jsme u roku osmdesát devět. Neskáče se po letech, ale po měsících, protože tehdy to byl velký zlom.
A zažívat ty události takhle zpětně je jaké?
Byla jsem tehdy v první třídě, takže si spíš všechno pamatuju jako takovou pohádku, kterou mi naši vyprávěli. Vzpomínám si, jak jsem koukala na televizi a snažila se najít v davu tátu, který šel demonstrovat. Máma nás doma hlídala a bála se. Tak jsem si představovala, jak jí asi bylo, protože já mám všechny demonstrace v seriálu zprostředkované zase přes dceru, která na ně chodí. Nabádám ji, že když uvidí nějakého policajta, musí okamžitě domů.
Neuplynula dlouhá doba od té, kdy jste hrála dceru kolegyním vy. Napoprvé je role matky asi rána?
Je, ale Vyprávěj je hodně specifický seriál, takže si nemyslím, že bych odteď dostávala matky patnáctiletých dětí. Seriálová licence. Andrejka Kerestešová má za syna Braňo Holičeka, který je v reálu o rok mladší než ona. Těžko se předstírá, že je vám padesát, je to úkol. Dost velký. Uvidíme, jak nám uvěří diváci.
Už jste byla oslovena kvůli pokračování Expozitury?
Ne. Říká se, že se píšou další díly, ale nikdo to oficiálně nezveřejnil. Možná na Nově sami nevědí, jestli se vůbec bude točit.
Takže netrénujete vykopávání dveří, abyste nevyšla ze cviku?
(Chechtá se.) Nic nenacvičuju, když se točit nebude, zůstane ucelený tvar, všechno má své pro i proti.
Například reklama?
No, reklama na tvaroh. Na tom není nic špatného. Samozřejmě, že jsem tu nabídku zvažovala, radila se, ale nakonec jsem uznala, že ji dělá každý a že se nějak uživit musím. Buď jdete dělat nekonečný seriál, nebo máte štěstí a natočíte reklamu. Měla jsem kliku, tak teď aspoň můžu dělat ta divadla.
Navíc tvarohová pochoutka je hodně malé zlo.
Taky si myslím.
Jste obětí reklam, nebo je ignorujete?
Nemám doma televizi. Občas zahlédnu něco v divadle, takže oběť rozhodně nejsem. Vůbec nevím, co bych si měla kupovat na praní, co bych měla jíst a co nosit. V tom mám výhodu. Ale reklam je teď tolik, že by mě docela zajímalo, jestli mají tak veliký dopad jako dřív.
Celý rozhovor si přečtete v listopadovém čísle OK! magazine.
Text: Helena Herbrychová
Foto: Jiří Janoušek, archiv ČT
21. 11. 2012
