Co pro našeho houslového virtuosa znamenají tato tři slova z titulku? Když budete číst dál, prozradíme vám to! Ale nejdříve si povězme, kde můžete Jaroslava Svěceného vidět naživo. A proč byste si jeho vystoupení neměli nechat ujít.
Až do 9. dubna můžete navštívit některý z koncertů v rámci cyklu Smiřické svátky hudby, kde Jaroslav Svěcený nejen účinkuje, ale také jako dramaturg všechna vystoupení naplánoval a zorganizoval. Jak nám prozradil, přípravy takového hudebního svátku mu trvaly půl roku. A my zase prozradíme, že je zakladatelem těchto koncertů, letos probíhá už jejich 9. ročník. Koncerty se odehrávají v prostorách nádherné zámecké kaple Zjevení Páně ve Smiřicích (nebojte se, je temperovaná). Součástí doprovodného programu pak je výstava obrazů a grafik malíře Kristiána Kodeta.
A proč se Jaroslav Svěcený rozhodl založit festival klasické hudby pro všechny generace právě ve Smiřících? V nedalekém Hradci Králové se narodil a jako kluk jezdil do Smiřic na kole, třeba i na přírodní koupaliště. A co tady tedy můžete vidět a zažít? Například 6. 4. vás potěší koncert trumpetisty Guye Touvrona, o kterém houslový mág říká, že patří k těm nejlepším ve svém oboru, jen u nás o tom málokdo ví. Kdo si nenechal ujít zahajovací koncert, mohl vidět Jaroslava po boku dcery Julie, která také hraje na housle a to od svých čtyř let a navíc 4. 4. 2012 oslaví krásné osmnácté narozeniny. A na dalších koncertech také po boku Michala Dvořáka, bývalého člena kapely Lucie a autora úspěšného projektu Vivaldianno. CD s novými skladbami vychází nyní v dubnu a dva koncerty v sobotu 8. 4. v rámci Smiřických svátků hudby berte jako pozvánku k turné Vivaldianno MMXII. Kromě skladeb Vivaldiho na něm zazní také nadčasová hudba Bacha nebo Mozarta, ale i další překvapení. A komu „nejdou pod nos“ tradiční koncertní sály, tomu jistě uděláme radost zmínkou, že o prázdninách se Vivaldianno Tour 2012 přesune do přitažlivého prostředí českých a moravských hradů a zámků. Více informací opět najdete ne internetu: www.vivaldianno.cz.
Na webovkách o festivalu Smiřické svátky hudby jste vy a starosta města Smiřice uvedení jako hlavní organizátoři. Nechybí vám v týmu ženy?
Kdepak, s festivalem pomáhá daleko víc žen než mužů.
A kdo častěji chodí na vaše koncerty? Já bych spíš tipovala dámy než silnější polovinu lidstva.
Těžko se to hodnotí, ale asi máte pravdu. Zřejmě i proto, že ženy jsou tím hybatelem, který muže přivede na koncert. Nedávno se mi stala zajímavá příhoda – na jednom koncertu mi ulítla špička od smyčce, a bez toho se nedá hrát. Povídám lidem, tak přátelé, teď jste svědky jedinečného okamžiku, tohle se mi ještě nestalo. A mělo to obrovský aplaus. Doběhl jsem do šatny pro nový smyčec, pokračoval v koncertu a nejvíc úžasné mi pak přišlo, že i když jsem tu špičku hledal, nenašel jsem ji, ovšem divačky, dámy v toaletách, ji nakonec objevily mezi sedadly a vrátily mi ji.
Housle nejsou zrovna levný nástroj, na kolik tak vyjdou?
Takhle jednoduše to nelze říct…
… zkuste alespoň od – do.
Můžete mít housle za osmdesát tisíc korun, ale jestli chcete Stradivárky a máte na to, tak počítejte třeba se šesti miliony euro. V tomto oboru působím také jako soudní znalec a léta podporuju české houslaře. Housle miluju, však jsem je také poměrně dlouho mapoval a tak se narodila kniha Slavné evropské housle; momentálně připravuji její pokračování.
Kolik hodin denně musí špičkový houslista cvičit?
Když mě čeká natáčení skladeb ve studiu, pak asi 4 až 5 hodin denně, a pokud se chci „jen“ udržovat“, stačí hodinka.
A co děláte proto, aby váš druhý, neméně důležitý „nástroj“ nástroj – ruce, nedošel k úhoně?
Nepracuju na cirkulárce.
A cibuli nakrájíte?
Klidně, proč ne, nejsem až tak cimprlich. Ovšem ruce si musím hlídat. Jinak bych byl bez práce.
Hudba a housle jsou váš život. A také práce, od které, i když ji má člověk moc rád, si potřebuje odpočinout. Co pomáhá vám?
Miluju spánek. Mám ho málo a jsem rád, když se můžu pořádně vyspat. Navíc jsem se naučil od jogínů „vypnout“, třeba i na půlhodinku, kdy na nic nemyslím a relaxuju. Je to potřeba, jinak se člověku stále něco honí v hlavě. A někde musíte nabrat sílu a energii.
Spánek je určitě důležitý, o relaxaci nemluvě, ale co třeba nějaké hobby?
Zajímají mě dějiny II. světové války. Zabývám se třeba i tím, jak my lidé neustále děláme stejné chyby. Třeba jsem si léta kladl otázku, jak může jeden člověk zaujmout dav i vzdělaných osob. A přitom je to docela jednoduché – on má argumenty a lidé nějaké trápení. Což se dá vztáhnou i na dnešek, sami vidíme, jak snadno se dá manipulovat s lidmi. Říkám – dál od toho, tohle nikdy nepřinese nic dobrého.
Druhá světová válka je vážná věc, tak se na závěr zeptám – co vám dělá radost?
Dnes už cokoli, co má v sobě pozitivní energii.
Náš tip: Chcete-li se o Jaroslavu Svěceném dozvědět více, otevřete si jeho internetové stránky: www.sveceny.cz.
Text: Marcela
Foto: archiv Jaroslav Svěcený
4. 4. 2012
