Moderní pohádkový příběh odehrávající se na pozadí světové pandemie.
Děj
Beatrice je dospívající dívka. Žije ve světě, kterým se šíří neznámá nákaza. Způsobuje nebezpečnou nemoc, na kterou zatím neexistuje lék. Nikdo neví, kdy někdo z jeho blízkých nebo on sám neupadne zničehonic do bezvědomí, ze kterého se ještě nikdo neprobudil. Vědci a lékaři pracují na poznání této nemoci a na vývoji léku. Tomu už se čím dál víc přibližují, ale nemocných stále přibývá. Vyzvou tedy dobrovolníky k pokusům na vlastním těle, aby práci urychlili. Mezi ně se přidá i Beatrice.
Vznikne nesourodá skupina, která tráví společné dny ve výzkumném ústavu. Nesmí opouštět areál a denně podstupují testování pod dohledem lékařů. Mají všechno, co potřebují, ale trochu jim přebývá čas. Beatrice proto přijme nabídku syna vedoucího lékaře, aby také pomáhala s výzkumem. V ideálním světě by se mezi nimi rozvinulo něžné pouto, které by pro ně předznamenávalo krásnou budoucnost. Ale v tomhle světě není bezpečno ani pro ty, kteří mají k záchraně lidstva nejblíž.
Dojmy
Příběhy s tématem nákazy, která ohrožuje celý svět, nejsou nic nového. Ale tenhle by mohl být nejbližší našim dnešním čtenářům, autorka je mladá Slovenka. Víc prostoru mohlo být věnováno samotnému výzkumu, pocitům dobrovolníků po aplikaci látek, atmosféře ve světě. Ale autorka využila téma hlavně jako milostný příběh.
Nevadí. Knížka se čte sama a o to jde u žánru pro mladé především. A to načasování vydání je prostě neuvěřitelné. Někomu by nemuselo být příjemné číst takovou knížku v době, kdy sami nevíme, jestli někdo z nás vážně neonemocní. Ale literatura má tu výhodu, že v naprosté většině případů ducha spíš povznáší. A tady to platí určitě. Všichni si potřebujeme připomínat, že pociťovat naději z nás dělá to, čím jsme. Sobecké, ale život si zasluhující bytosti.
Autor recenze: Jitka Králová
