Od ledna letošního roku začal oblíbený zpěvák moderovat pořad Prominenti o VIP osobnostech na TV Barrandov. Ovšem změn se v jeho profesním životě událo v posledních měsících více.
Moderátorskou premiéru jste měl 10. ledna. Jak jste na to trénoval?
Tak třeba jsem si nahlas četl noviny a hlídal si artikulaci, abych si vylepšil dikci. Naštěstí ale mám určitou průpravu v tom, že si moderuju své vlastní koncerty a za ta léta jsem se snad naučil trochu vládnout slovem.
Bude-li třeba, najdete si hlasového odborníka?
Samozřejmě pokud to bude nutné, ale nepředbíhejme, uvidíme.
Musel jste na sobě něco změnit i ohledně svého vzhledu?
To ne, jen se musím popasovat s prostorem studia, který je daný, a s tím, že se ode mne očekává takový ten zprávařský způsob intonace.
A jak mluvíte?
Inu jak říkám, měl bych zachovávat spíše reportérskou polohu, v níž se teprve hledám, i když témata, která rozebírám s hosty, nejsou nijak závažná, spíš k pobavení. Koneckonců celý náš šoubyznys je k pobavení.
Berete moderování jako výzvu?
Velkou výzvu, pro mě to je další rameno šoubyznysu. Zkusím si něco nového a také se můžu v něčem zdokonalit, něčemu se přiučit.
Vaše fanoušky určitě potěšilo, když jste nedávno vydal nové CD s názvem Sám sebou, na které jste si sám napsal hudbu i texty. Netrvalo vám to příliš dlouho?
Nové písničky jsem natočil po sedmi letech a dlouhá doba je to jen zdánlivě. Album jsem sice připravoval pět let a ve studiu jsem pak následně strávil zhruba tři čvrtě roku, ale ten časový odstup je nutný, abych si byl jistý, že jsem se nedopustil žádného klišé. Hodně si zakládám na kvalitě nejen textů a hudby, ale rovněž i na propracovanosti jednotlivých aranžmá, a to je potřeba takzvaně vysedět a prověřit v čase. Já to tak prostě mám, jsem perfekcionalista.
Co všechno jste v životě zkusil, pomineme-li sport, malování a zpívání?
Neřekl bych zkusil, to zavání mylným dojmem, že dnes se rozhodnu a zítra to prubnu. Já jsem „zkoušel“ třeba malování patnáct let. Rovněž závodnímu plavání jsem se věnoval zhruba stejnou dobu a zpívám a píšu si písničky už asi 30 let. Všechno, co jsem dělal, sice vždy vycházelo z nějaké mé záliby, které jsem ale nakonec věnoval tisíce hodin a po takové době ji člověk, v tom či onom směru, přece jen trochu vycizeluje.
Co máte rád?
K jídlu?
Ne, v životě.
Jsem narozený ve znamení Ryb, takže mám v „popisu práce“ nejen básnickou melancholii, ale také vztah k vodě, což u mě platí mnohonásobně. Ostatně z větší části jsme přece stvoření z vody.
Celý život bydlíte v Litvínově. Nemáte chuť změnit adresu?
Severní Čechy jsou drsný kraj a Mostecko zejména, ale jsem tu zakořeněný. Mám zde partnerku, děti, rodiče… Například si nedokážu představit, že bych nenavštěvoval maminku, nebo za ní dojížděl odněkud zdaleka. Tatínek je na tom zdravotně špatně, ochrnul po mrtvici, což je další důvod – jezdím za ním do ústavu a zkoušíme spolu trochu cvičit a dělat, co je třeba. Chci tím říct, že není tak jednoduché uvažovat o stěhování jinam.
Ale možná vás to stěhování časem stejně nemine.
Bydlíme v bytě a momentálně rekonstruujeme jeden úžasný starý dům, který mě doslova provází životem. Jako kluk jsem sem chodil na kurzy kreslení, pak jsem tu po čase měl svůj hudební klub Pijonýr… Ale pořád se bavíme o Litvínově.
Podílíte se na rekonstrukci i vlastníma rukama?
Já jsem spíš šikovný na organizování. A také jsem si vymyslel celou rekonstrukci, třeba jak zakomponovat solární ohřev vody, nebo jak solární panely doplnit plynovým vytápěním a podobně. Věci kolem ekologie a přírody jsou mi blízké.
Náš tip: Kam si vyrazit Martina poslechnout naživo? Například 15. února bude koncertovat na pražské Vlachovce (nedaleko metra C – Kobylisy).
Text: Marcela
Foto: archiv Martina Maxy
13. 2. 2013