Rodina

Očima puberťáka

Milé ženy, říkají mi Týno a v redakci si myslí, že by vás mohl zajímat můj pohled na svět, tedy mě jako pubert´áka.

Je mi 11 let a tohle jsou hlavní body mého života: 

Momentálně chodím do páté třídy a připravuji se na přijímačky na osmileté gymnázium (o tom budu hodně psát) 

Mám pejska Zigiho, kterého jsem si po několika letech doslova vyřvala. Původně jsem chtěla všechny možné rasy. Líbil se mi yorkšír, mopsík, vlčák a francouzský buldoček, boxer a bostonský teriér. Jednou jsem našla rasu, u které psali, že nesmrdí a nepouští chlupy. A tak jsem znovu zahájila nátlak. Ukázala jsem ho mamce a ta řekla: „no ten je teda strašnej“. Nakonec ho máme a já ho miluji a také s ním trávím hodně času. Co myslíte, jaká je to rasa? 

Nebojte, budu o něm hodně psát. 


Věnuji se také tenisu, plavání a dalším sportům. Ty jsme teď omezili, abych toho neměla moc. Ale počkejte po přijímačkách. 


Miluji hudbu (i u ní jsem schopna strávit skoro celý den). Hraji na klavír a chci začít hrát na saxofon. Naši si myslí, že je to chvilkový úlet. To se pěkně pletou. Však uvidí. Už jsem se domluvila s mojí učitelkou na klavír, která učí i na saxofon. 


 Hodně lidí říká, že tohle období je hodně kritické pro kamarádské vztahy. To mohu ostatně jen potvrdit. Moje nejlepší kamarádka se jmenuje Monča a poslední dobou se téměř jenom hádáme. Pořád se mezi nás plete jedna holka a Monča se občas baví jenom s ní a mě si vůbec nevšímá. To je taky hlavním důvodem našich hádek, po kterých se ale naštěstí velmi rychle usmíříme, což znamená, že jeden den děláme, že jsme se nikdy neviděly, ale hned ten příští jsme „ best friends forever“. 


Jak už jsem vám řekla, připravuji se ted´ na přijímačky na osmileté gymnázium a mám tu nevýhodu, že naše škola už pátou třídou prostě končí, což znamená, že pokud se jednoduše nedostaneme na gymnázium, jsme v háji. Naopak výhody jsou takové, že nás naše paní učitelka na přijímačky horlivě připravuje. Ze začátku mě ty cvičné testy docela bavily, ale ted´už opravdu jen počítám minuty, kdy už to všechno skončí. 


Už o prázdninách mamka začala zjišťovat od známých, jak by vlastně měla vypadat správná příprava na přijímačky. Od října jsem tedy jednou až dvakrát měsíčně chodila na zkoušky nanečisto na Zatlanku, kde byly zkoušky ve stylu Scio. Ve škole jsme potom zkoušeli testy ve stylu CERMAT. Naše známá, také učitelka, nám říkala, že zatímco Scio je lehké pro takové ty chytré „bedny“, CERMAT je spíše na způsob řešení, který se může každý naučit. A do března bylo nutné zvolit druhé gymnázium, na které budu dělat zkoušky. Máme volit spíše kvalitu nebo jistotu? Zvolili jsme opět kvalitu, tak mi držte palce.


Foto: iStock


Diskuze: příspěvků