Povídková knížka o mileniálech, jedné zvláštní generaci.
DĚJ
Narodili se v devadesátých letech a dospívali po roce 2000, na začátku nového milénia, je jim teď tedy mezi dvaceti a třiceti lety, plus mínus. Jací jsou? O kolik jsou jiní než jejich rodiče, kteří se narodili v úplně jiném režimu? A jak jsou si podobní mezi sebou? To nám formou sedmnácti krátkých povídek popisuje autorka, sama mileniálka. Sedmnáct povídek, sedmnáct mladých žen a krátké výseky jejich životů, kdy se jim stalo něco zvláštního.
Daniela se vyspala s kamarádem týden před jeho svatbou. Karolína se dá dohromady se sympatickým, chytrým klukem. A pak ho úplně nelogicky nechá. Anežka zažije vzrušující rande přes Tinder. Dominika jde na večírek, kam se jí ani nechtělo. A je z toho báječná noc. A co se toho o nich, jejich přátelích, milencích a partnerech dozvídáme? Jsou rozmazlení. Mají tolik možností, že neví, po čem vlastně touží. Chtějí všechno, a přitom je doopravdy nic moc nezajímá. Chtějí být nezávislí a co nejdřív se osamostatnit, ale i když to potřebují, chtějí mít rodiče na blízku, aby je pochovali, když upadnou, žehlili jim průšvihy, našli jim lepší práci, mohli se jim vyplakat na rameni, když mají zlomené srdce. Chtějí peníze a moc se kvůli nim nenadřít.
Využívají ostatní pro svoje pohodlí. Jsou si nevěrní, lžou. Chtějí vypadat dobře, působit dobře, mít se dobře. Chtějí sex i lásku zadarmo, bez práce, bez následků. Ale taky jsou inteligentní a dokážou to zhodnotit. Jsou osobití. Dokážou projevit svůj názor. Snaží se o lepší svět, snaží se neničit planetu, snaží se pomáhat. Jsou osamělí, zmatení, velmi často nešťastní. Jsou hluboce citliví, vnímaví a soucitní. Dokážou bezmezně milovat.
DOJMY
Místy nepříjemně otevřené, až drsné čtení o tom, čeho je někdo schopný, aniž by úplně věděl proč. O tom, jak mizerně může být někomu, kdo má vlastně všechno. Čtivé, nápadité čtení o tom, že to nikdo nemá lehké, ani pohledný, mladý člověk, který vyrostl ve svobodné zemi a nic materiálního mu nechybí. Když vám nic nechybí, může být ještě obtížnější ve světě obstát. Žít naplněný život, cítit se aspoň občas v bezpečí. Aspoň občas se cítit šťastný.
Autor recenze: Jitka Králová
