Podběl lékařský (Tussilago farfara), někdy také podběl obecný, je známá a rozšířená jarní léčivka. U nás se smí používat pouze k zevnímu použití. Její vzhled je nezaměnitelný, alespoň pokud kvete – po odkvětu totiž vyrůstají z trsu široké listy, které byste si možná s podbělem ani nespojili.
Většina z nás zná jeho žluté květy. U nás roste především na vlhkých místech na loukách, u vody a v příkopech. Latinské rodové jméno Tussilago odkazuje na jeho léčivé schopnosti ( tussis – kašel, ago – odháním). Podběl kvete od března do dubna. V horských oblastech může kvést až do srpna.
Je to vytrvalá bylina rozšířená nejen po celé Evropě, ale také v Asii, Severní Americe a v horách severní Afriky.
Léčivé účinky podbělu
Podle webu www.ncbi.nlm.nih.gov používáme podběl zevně na špatně se hojící rány, na ekzémy, vyrážky, vředy, na zánět žil a jako kloktadlo při zánětech v ústní dutině a krku.
Dávkování podbělu
Zevně se používají většinou listy, čerstvé nebo spařené a podrcené ve formě obkladů.
Kdy sklízet a jak uchovávat podběl
Květ sbíráme v březnu a dubnu, suší se ve stínu, teplota by neměla překročit 40 oC. Sbíráme pouze čerstvě rozvité květy, starší se při sušení rozpadají. Listy sbíráme od května do června. Sbíráme pouze čepel bez řapíků, sušíme stejně jako květ, v tenkých vrstvách ve stínu. Sušené listy se snadno rozpadají, proto s nimi manipulujeme opatrně a uskladníme je v pevné uzavřené nádobě. Podběl nemá téměř žádnou vůni.
Připravila: Věra Hájková
