Ráno je smutek pryč. Jsem vzteklá. Co si vůbec myslí? Taky by se zrovna nedostal na titulku časopisu. Já budu mít jenom ošklivou nohu. On bude hlupák do smrti.
V jídelně mě vztek přejde. Není na kom si ho vybít. Nikde ho nevidím. Když dojím, nahlédnu do sesterny. Je tady, stojí zády ke mně. Je oblečený, má na sobě zimní boty, džíny a bundu s odstřiženým rukávem. Pod tričkem se rýsuje silný obvaz. Na zemi stojí cestovní taška. Rychle vycouvám. V pokoji si lehnu na postel a snažím se myslet na to, že teď už budu mít klid. Brzy mi sundají vyčnívající šrouby a pustí mě domů. Za půl roku půjdu na druhou operaci a všechno bude jako dřív. Budu zase chodit do práce, do kina, jezdit po světě s přáteli. Ano, všechno bude jako dřív. Posadím se na posteli. V tom to právě vězí. Nechci, aby bylo všechno jako dřív.
Vstanu a jak nejrychleji to jde, vyběhnu do chodby. Akorát ho zahlédnu, jak zahýbá do dveří od oddělení, tašku drží ve zdravé ruce. Pustím se za ním. Proběhnu dveřmi a po jedné noze skáču ze schodů.
„Počkej na mě!“
Na posledním schodu mi uklouzne bota. Sesunu se na zem a nohou mi projede podobná bolest jako před mnoha dny. Skoro ucítím náraz airbagu a teplou krev na spáncích.
„Nestalo se ti nic?“ Klečí přede mnou. Už má zase trochu zplihlé vlasy a už by se měl vážně oholit. Přesto je to jeden z nejpřitažlivějších mužů, jaké jsem kdy viděla.
„Jo, vybourala jsem se v autě.“
„Myslím teď.“
Jenom si povzdychnu. „Půjdu zpátky.“
Pomáhá mi vstát. „A co jsi mi chtěla?“
Přemýšlím, jestli nemám v zubech něco od snídaně. A noha mě bolí přímo příšerně. „Chtěla jsem vědět, proč jsi se mnou přestal mluvit.“
Rozpačitě mi shrne vlasy na záda. Taky už by potřebovaly umýt. „Máš přece nějakýho chlapa.“
Rozesměju se tak, až si musím dát ruku přes pusu. Nechápavě se na mě dívá. Znovu si ztěžka sednu na schod. Ohlédnu se a on si sedne vedle mě. Sundá si rozstřiženou bundu a odloží jí na zem tak, abych se na ní mohla přesunout. Vezme mě za ruku a proplete svoje prsty s mými. Díváme se z okna na zasněžené město. Opřu se o jeho zdravé rameno, on se ke mně přitiskne a políbí mě do vlasů. Trochu se odtáhnu. „Musím se osprchovat.“ Natočí se ke mně celým tělem a obejme mě opatrně oběma rukama.
Autor: Jitka Králová, romantickyzapisnik.cz
Foto: Pexels.com
