Blogy

Povídka z mezizenami.cz: Důvěrný 1. díl

Včera pršelo, tráva je svěží i v horkém odpoledni. Stromy se ani nehýbají, jenom občas v nich zašustí drobné listy, a to pak jemný vánek doletí ke mně a odhrne mi vlasy z tváře.

Rozhlédnu se po zahradě, trochu schovaná za nízkou zídkou, oddělující záhony a kamenný bazén. Nikdo se nekoupe, na hladině plave opuštěná nafukovací matrace. Několik lidí se schovalo do domu před horkem, ostatní sedí ve stínu na terase. Doléhá ke mně cinkání sklenic a dostanu žízeň. Přestanu se plížit a dojdu k ostatním. 

Stejně tady v zahradě nikde není. Nikdy na něj nenarazím o samotě. Povzdychnu si a skopnu boty, než vejdu na dřevěnou podlahu pergoly, která zakrývá celou terasu. Někdo mi podá sklenici citronády, dřevěná prkna mě příjemně hřejí do nohou, čeká mě výborná večeře a zítra nemusím brzy vstávat. Všechno je v pořádku. Přesto nedokážu myslet na nic jiného. Jsem zamilovaná až po uši. 


Navečer jdu znovu do zahrady, abych natrhala květiny na stůl. Mám chuť se zabořit do těch zázračných barev, promnout prsty tu křehkou svěžest a rozplynout se ve vyzývavé vůni. Kdyby teď přišel, bylo by snadné mu všechno říct. 


Když se vracím do domu a naslouchám důvěrným zvukům ze začínající oslavy, zahlédnu na terase přede dveřmi kus papíru. Když jsem odcházela pro květiny, určitě tam nebyl. Rozhlédnu se kolem, ale nikoho nevidím. Dveře do domu jsou pootevřené tak, jak jsem je nechala. Zvednu ze země přeložený kus papíru. Na vrchní části jsou černou tužkou napsané mé iniciály. Není tedy pochyb, že je to vzkaz pro mě. Otevřu ho. 


Ve 24:00 tady. Přijď. 


Srdce se mi rozbuší a tvář mi roztáhne blažený úsměv.

Pokračování příště

Autor: Jitka Králová, romantickyzapisnik.cz
Foto: Pexels


Diskuze: příspěvků