Drahá Violo, děkuji za Váš dopis a fotografii. Den, kdy jsem ho otevřel a pohlédl do Vaší krásné tváře, byl tím nejhezčím, co mě zde za celou dobu potkalo. Bude mi připomínat, odkud jsem a kým jsem, ať se stane cokoliv. Jste mi pojítkem s domovem, kde nikoho jiného nemám.
Jsou dny, kdy mi je mi v téhle zatracené válce útěchou jen to, že někde žije člověk, jako jste Vy, že Vám mohu psát a být s Vámi alespoň v myšlenkách. Moc Vám tedy ještě jednou děkuji. Nejsem v postavení, které by mi dovolovalo pomýšlet na běžné radosti života, jakými by mohlo být přátelství s někým, jako jste Vy. Jsem jenom obyčejný lékař a Vy dcera bohatého muže.
Žádáte mě i o mou fotografii. Udělal bych cokoliv, oč byste mě poprosila, takže jí přikládám. Ale nevěřím, že můj obličej s dnes tak krátkým vojenským sestřihem a kruhy pod očima, může být pro Vás potěšením. Žel, jinou, než oficiální podobiznu nemám.
Jsem rád, že se celá Vaše rodina i přátelé těší dobrému zdraví a netrpíte nedostatkem. Děkuji i za balík pro naší nemocnici, slovy nedokážu popsat, jak si toho za sebe i všechny ostatní považuji.
Pokud jde ale o mého otce, musím zůstat neoblomný. Ten člověk mé matce natolik ublížil, že pro mě nikdy nebude nikým jiným než sobeckým zploditelem. Nikdy bych Vám nic nezakazoval, ale nechci Vám brát plané naděje. Jeho návštěvou zklamete jenom sebe, má drahá. A já Vás chci každého zklamání uchránit.
Závěrem dopisu bych Vám chtěl předem oznámit, že budu mít celý říjen dovolenou. Budu to psát i ve svých dalších dopisech, ale nechci, aby Vás ta zpráva minula, pokud byste si na mě chtěla udělat čas.
Představa, že Vás uvidím živou a zdravou, mě naplňuje takovou radostí, že se musím bezděky usmívat. Půjdu s Vámi kamkoliv, i kdyby to mělo být dětské divadelní představení. Našetřil jsem si již celkem slušné peníze, takže spolu můžeme podniknout, cokoliv si budete přát.
Mnoho pozdravů a tisíceré díky za Vaše dopisy a vše ostatní.
Váš Viktor
Pokračování příště.
Autor: Jitka Králová, romantickyzapisnik.cz
Foto: Pexels
