Vysočinu miluji. Narodila jsem se tady a možná právě proto mám k tomuto kraji vztah, který se těžko vysvětluje někomu, kdo ho zná jen z mapy. Je nádherný. Plný historie, starých měst, zámků, hradů, kostelů a drobných památek, kolem kterých někdy projdete téměř bez povšimnutí. A také lesů, rybníků, luk a cest, které vás zavedou někam, kam jste původně vůbec neměli namířeno. Navštívila jsem už mnoho míst Vysočiny, a přesto mám pocit, že ji vlastně pořád neznám.
A co je ještě krásnější ani tam, kde jsem už několikrát byla, není všechno objeveno. Pokaždé se najde něco nového. Dům, kterého jsem si minule nevšimla. Příběh, který jsem neznala. Dveře vedoucí na skrytý dvorek. Výhled, kvůli kterému stojí za to vyšplhat desítky schodů. Jedním z takových míst je pro mě Telč. Nebyla jsem tu poprvé. A rozhodně ani naposledy.
Historický skvost Vysočiny
O Telči se často mluví jako o perle Vysočiny. Řekla bych, že Vysočina má těch perel celý náhrdelník. Telč je ale bezpochyby jednou z těch největších a nejzářivějších. Stačí vstoupit na náměstí Zachariáše z Hradce a pochopíte proč. Dlouhé náměstí lemují barevné měšťanské domy s podloubím a nádherně zdobenými štíty. Každý je trochu jiný a každý jako by se snažil přitáhnout váš pohled právě k sobě. A tak jdete pomalu, díváte se vzhůru a přemýšlíte, který z nich je vlastně nejkrásnější. Já už svého favorita mám. Vlastně dva.
Dnešní podobu Telče výrazně ovlivnil Zachariáš z Hradce, který nechal původní gotický hrad přestavět na reprezentativní renesanční sídlo a do Telče přivedl italské stavitele a řemeslníky. Jejich práce proměnila nejen zámek, ale postupně i tvář města. Právě mimořádně zachované historické centrum spolu se zámkem je důvodem, proč je Telč od roku 1992 zapsaná na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Zámecká tajemství
Renesanční zámek je s Telčí neoddělitelně spojený. Uvnitř čekají nádherné reprezentační prostory, Rytířský a Zlatý sál nebo kaple Všech svatých, kde se nachází náhrobek Zachariáše z Hradce. Mě ale baví i detaily a příběhy, které člověk na první pohled snadno přehlédne. Třeba sgrafitová výzdoba v přízemních prostorách, které kdysi obýval samotný pan Zachariáš. Sgrafito známe především z venkovních fasád renesančních domů, tady se ale dostalo do interiéru. A právě to z něj dělá jednu z neobvyklých zvláštností telčského zámku.
A také byt rodiny posledních šlechtických majitelů zámku, kteří ho po válce museli opustit během tří dnů, aby se do něj už nikdy nevrátili. Tedy jako vlastníci. Poslední zámecká paní se sem ještě podívala, ale příliš radosti jí to asi nepřineslo. Po prohlídce zámku je příjemné nikam nespěchat. Projít se zahradou, zastavit se u arkád, podívat se na jezírko a potom pokračovat do zámeckého parku. Právě taková místa mám ráda: chvíli objevujete historii a pak si jednoduše sednete pod strom a necháte ji kolem sebe jen tiše plynout.
Nahoru. Protože ten výhled za to stojí
Chcete-li vidět Telč z úplně jiné perspektivy, musíte vzhůru.A ano, trochu si to odpracujete.
Výstup na věž kostela sv. Jakuba vede po úzkém kamenném točitém schodišti a později po dřevěných schodech. Místy je potřeba sklonit hlavu, někde se protáhnout a cestou vzhůru si možná položíte otázku, proč jste si raději nedali kávu dole na náměstí.
Pak ale vyjdete na ochoz. A víte přesně proč. Pod vámi leží historické centrum Telče, barevné štíty domů, zámek a rybníky, které město objímají. Za nimi se krajina pomalu rozbíhá do dálky. Vysočina se odsud ukazuje přesně taková, jaká je: zelená, zvlněná a posetá věžemi kostelů, cestami a vesnicemi. Z ochozu zahlédnete také další telčskou vyhlídku, románskou věž sv. Ducha, která patří k nejstarším dochovaným stavbám ve městě. I na ni se dá vystoupat a podívat se na Telč zase z trochu jiného úhlu.
Není náhodou, že si Telč oblíbili filmaři. Její kulisy se objevily například v pohádkách Pyšná princezna, Jak se budí princezny nebo Z pekla štěstí. Upřímně, filmařům se vůbec nedivím. Na některých místech v Telči stačí odstranit auta, moderní cedule a pár dalších drobností a člověk by skoro čekal, že z podloubí vyjde bohatě oděná měšťanka, nebo že přes náměstí projede kočár s paní hraběnkou.
Nejkrásnější chvíle? Když nemusíte dělat vůbec nic
Telč je město, které stojí za to nejen procházet, ale také v něm jednoduše být. Třeba se posadit na lavičku uprostřed náměstí a chvíli nedělat vůbec nic. Nechat se zahřívat sluncem, pozorovat lidi a znovu si prohlížet barevné štíty domů. Stojí tu jeden vedle druhého jako v jakémsi staletém mlčenlivém souboji o to, který z nich je nejkrásnější. Až vás pozorování unaví, stačí zmizet do podloubí. Kavárny, restaurace a malé podniky jsou schované přímo v historických domech, takže ani při kávě vlastně atmosféru staré Telče neopustíte. A nejlepší je, když v jednom z těch domů můžete také přespat.
Noc v domě z 15. století
Na cestách ráda hledám zajímavá místa k přespání. Nejde mi jen o postel a snídani. Mám ráda místa, která mají svůj příběh. Něco neobvyklého, autentického, něco, díky čemu cesta pokračuje i poté, co za sebou večer zavřete dveře pokoje. A v Telči se mi v tomto směru poštěstilo víc než dost. Přímo na náměstí Zachariáše z Hradce jsme se s kolegyněmi ubytovaly v Penzionu No. 20, v historickém domě z 15. století. Samozřejmě jsme si vzájemně prohlédly pokoje. Každý byl jiný a každý měl své kouzlo.
A právě tady člověk začne vnímat historické domy na náměstí ještě trochu jinak. Zvenku obdivujete jejich zdobené štíty a podloubí, ale teprve když vstoupíte dovnitř, zjistíte, kolik dalších překvapení ukrývají. Ráno se snídaně podává v historické místnosti s kamennou klenbou ve spodní části domu. Odtud můžete vyjít na dvorek a za pěkného počasí posnídat třeba právě tam.
A ty dvorky!
To je další malé tajemství Telče. Z náměstí o nich často nemáte ani tušení. Za výstavními průčelími domů se skrývají dvory a zahrady, které běžný kolemjdoucí nevidí. Musíte se dostat dovnitř. A najednou objevujete úplně jinou, soukromější tvář města. Možná právě proto mě baví v historických městech přespávat. Večer, když odjedou jednodenní návštěvníci, a ráno, než se ulice znovu zaplní, mě město na chvíli přijme za svou.
Telč se nedá „mít hotovou“
Mohla bych doporučit ještě spoustu dalších míst. Hlavně sobě, protože jsem zdaleka nestihla vše. Výlet na nedaleký hrad Roštejn, cestu na Javořici nebo toulání krajinou kolem Telče. Vysočina ostatně umí člověka velmi snadno přesvědčit, aby plánovaný víkend prodloužil alespoň o jeden den. Ale možná není potřeba snažit se stihnout všechno. Telč je krásná právě tehdy, když jí dovolíte, aby vás trochu zdržela. Když se zastavíte v podloubí, vystoupáte na věž, nakouknete za otevřené dveře, posedíte v zahradě nebo si dáte kávu a začnete pozorovat domy na druhé straně náměstí.
Já jsem v Telči nebyla poprvé. Přesto jsem zase objevila místa a příběhy, které jsem předtím neznala. A právě to mám na Vysočině tolik ráda. Můžete mít pocit, že ji znáte, protože jste se tu narodili, vyrostli tu nebo jste jejími městy projeli už mnohokrát. A ona vám při další návštěvě nenápadně ukáže další dveře, další cestu, další příběh. A tak vím, že se do Telče zase vrátím. Protože některá místa navštívíte jednou. A do jiných se vracíte.
Telč prakticky: moje tipy, co vidět a zažít… něco z toho ještě čeká i na mě
Projděte si náměstí Zachariáše z Hradce
Nespěchejte. Dívejte se na průčelí jednotlivých domů, projděte se podloubím a zkuste si najít ten svůj nejkrásnější. A potom si sedněte na lavičku a užijte si náměstí jen tak, bez dalšího programu.
Navštivte zámek Telč
Renesanční zámek je jedním ze symbolů města. Za pozornost stojí nejen reprezentační sály a kaple Všech svatých, ale také méně nápadné detaily a příběhy spojené se Zachariášem z Hradce.
Vystoupejte na věž kostela sv. Jakuba
Počítejte s úzkým točitým schodištěm, dřevěnými schody a místy i s pořádným předklonem. Odměnou je nádherný pohled na historické centrum, zámek, rybníky i krajinu kolem Telče. Za mě jeden z nejsilnějších zážitků z návštěvy města.
Objevte Telč pod zemí
Pod historickými domy se skrývají stará sklepení a chodby. Je to prý úplně jiná Telč než ta barevná a sluncem zalitá, kterou znáte z fotografií náměstí.
Dopřejte si čas na zámeckou zahradu a park
Po prohlídce památek je příjemné na chvíli zpomalit. Projděte se zahradou a parkem a nechte si také trochu času na obyčejné nicnedělání.
Dejte si kávu pod podloubím
Historické centrum si nejlépe vychutnáte ve chvíli, kdy přestanete někam spěchat. Vyberte si některou z kaváren či restaurací ukrytých v podloubí a chvíli jen pozorujte život na náměstí.
Zabavte děti
Panský dvůr je komplex někdejších hospodářských budov, které patřily k zámku. Po rozsáhlé rekonstrukci se proměnilo v interaktivní centrum volnočasových aktivit a turistiky. Největším lákadlem je unikátní interiérové lanové centrum s drytoolingem a lezeckou stěnou. Můžete se zde i ubytovat a najíst se ve vyhlášené restauraci.
Přespěte přímo v historickém centru
Pokud můžete, nezůstávejte v Telči jen několik hodin. My jsme bydlely v Penzionu No. 20 přímo na náměstí Zachariáše z Hradce, v historickém domě z 15. století. Kouzelné pokoje, klenutá místnost, ve které se podává snídaně, a skrytý dvorek byly samy o sobě součástí zážitku z Telče.
Zajděte za uměním
Navštivte galerii významné malířky Míly Doleželové a jejího manžela Jiřího Mareše. Výtvarné pojetí Míly Doleželové je přirovnáváno k tvorbě slavné mexické malířky Fridy Kahlo.
A když máte více času?
Vyrazte i za hranice města. V okolí láká hrad Roštejn, Javořice i samotná krajina Vysočiny. A klidně si něco nechte na příště. Telč ani její okolí není potřeba „stihnout“ během jediné návštěvy.
Připravila: Martina Vydrová
