Představte si místo, kde čas plyne pomaleji. Kde se barokní majestátnost snoubí s moderním designem a kde snídaně není jen jídlem, ale ranním obřadem pod klenbami bývalého kostela. Vítejte v Kapli sv. Markéty u brány Žďárského kláštera, v místě s historií sahající až do roku 1352.
Kaple sv. Markéty byla vzkříšena z ruin. Ještě starší než sousední slavná Zelená hora (UNESCO), tato stavba nabízí unikátní možnost přespat tam, kde se dříve nacházel ambit nebo kůr. O její netradiční rekonstrukci jsme si povídali s Janem Hendrychem.
Jak vznikl nápad proměnit bývalou barokní kapli sv. Markéty (postavenou kolem roku 1700) v ubytovací prostor?
U zrodu celého projektu stáli moji rodiče, kteří ruinu kaple koupili v 90. letech od restituentů. V té době se ke stavbě nikdo nehlásil, protože majetkově nespadala do hlavního zámeckého areálu, a hrozil jí zánik. Prvotním impulsem tedy byla čistá snaha o záchranu této barokní památky.
Vize proměnit prostor v zážitkové ubytování se rodila postupně při hledání smysluplného a udržitelného využití. Původně jsme zde provozovali kavárnu a galerii. Ale s postupným rozvojem sousedního zámku jsme koncept přehodnotili a zaměřili se na unikátní ubytování, které hostům nabídne intimní kontakt s historií.
Kaple je součástí širšího cisterciáckého odkazu na Žďársku. Jak tuto historickou vrstvu vnímáte a pracujete s ní ?
Vnímáme to jako naprosto klíčovou a v určitém smyslu až dojemnou kapitolu žďárské historie. Kaple sv. Markéty, stojící v těsné blízkosti klášterní brány, nebyla jen jednou z mnoha staveb. V její barokní podobě šlo o vůbec první realizaci legendárního opata Václava Vejmluvy – v době, kdy ještě nebyl opatem, ale působil jako klášterní hospodář. Pro nás je tedy kaple jakýmsi fascinujícím ‚pilotním projektem‘. Právě zde si Vejmluva poprvé vyzkoušel svou vizi barokní obnovy, ze které se později odrazil k monumentálním realizacím, jež vyvrcholily stavbou Santiniho poutního kostela na Zelené hoře.
Cisterciácký odkaz je s tímto místem spjat organicky a neoddělitelně. Jednou z hlavních rolí řádu bylo poskytovat duchovní služby veřejnosti a kaple sv. Markéty byla určena právě pro tento účel. Byla místem setkávání a víry pro lidi zvenčí. Při prezentaci kaple se proto snažíme na tuto tradici navázat. Neukazujeme ji jen jako izolovanou stavbu, ale jako první střípek do mozaiky velkolepého barokního odkazu na Žďársku. Hostům se tak snažíme zprostředkovat pocit, že se nacházejí v místě, kde se začal psát příběh, který navždy změnil tvář našeho regionu.
Co pro vás znamená „genius loci“ Kaple a jak se tento duch místa promítá do designu a provozu ubytování?
Genius loci kaple sv. Markéty je natolik silný, že jej pocítíte v okamžiku, kdy překročíte práh. Je to směs ticha, historie a duchovního přesahu, kterou nelze uměle vytvořit – lze ji pouze chránit. Naší hlavní ambicí při proměně v ubytovací prostor proto bylo do tohoto ducha místa zasahovat co nejméně.
Při návrhu interiéru jsme zvolili cestu důsledného minimalismu. Naším cílem bylo očistit objekt od všech necitlivých nánosů, které se na něm v průběhu staletí nahromadily, a nechat vyniknout samotnou podstatu barokní architektury. Design ubytování tedy není dominantou, ale spíše tichým doprovodem. Pracujeme s čistými liniemi a střídmými materiály tak, aby vynikly fragmenty původní stavby – ať už jde o strukturu zdiva, klenby nebo specifické dopady světla.
Tento přístup se promítá i do samotného provozu. Nechceme, aby kaple byla jen ‚dalším hotelem‘. Hostům nabízíme prostor pro ztišení a kontemplaci. Věříme, že luxus dnešní doby nespočívá v překombinovaném interiéru, ale v možnosti pobývat v autentickém, historií prodchnutém místě, které vám dovolí na chvíli se zastavit a vnímat genialitu tehdejších stavitelů v její nejsyrovější a nejčistší podobě.
Můžete přiblížit nejzajímavější historické detaily budovy, které jste se rozhodli ponechat nebo zvýraznit?
Barokní architektura má v sobě neuvěřitelnou lehkost a my jsme dělali vše pro to, aby v kapli zůstala zachována. Tím nejvýraznějším prvkem, který okamžitě upoutá Vaši pozornost, jsou monumentální okna. Ta celou stavbu zaplavují přirozeným světlem a dodávají jí onen vznešený, vzdušný charakter, který byl pro tehdejší stavitele tak typický. Právě tato hra světla a prostoru je pro nás jedním z nejcennějších dědictví.
Při podrobnějším zkoumání však hosté objeví mnohem intimnější historické stopy. Velmi vzácným fragmentem je původní ambit kostela. Přestože zvenčí již není patrný, podařilo se nám jeho části odkrýt a zakomponovat přímo do interiérů dvou našich pokojů. Je to fascinující detail – usínáte v těsné blízkosti zdiva, které kdysi tvořilo ochoz svatostánku.
Snažili jsme se také smysluplně využít původní vertikální členění stavby. Dva z našich pokojů se nacházejí v prostoru bývalého kůru, což hostům nabízí netradiční perspektivu na celý vnitřní objem kaple. I zdánlivě utilitární prvky našly nové využití – například náš malý obchůdek s lokálními produkty jsme citlivě včlenili do prostoru původního schodiště, které dříve vedlo právě na kůr. Na drobné barokní fragmenty tak u nás narazíte doslova na každém kroku; historie zde není vystavena za sklem, ale stává se přirozenou součástí Vašeho pobytu.
Každý pokoj je jiný – jaké příběhy nebo myšlenky stojí za jejich odlišným charakterem (například studia v ambitu nebo podkrovní pokoje na kůru)?
Možná vás to překvapí, ale proces definování charakteru jednotlivých pokojů byl vlastně velmi jednoduchý. Stačilo se pozorně zadívat na to, k jakému účelu dané prostory původně sloužily – zbytek už vyvstal tak nějak sám od sebe. Naslouchali jsme nejen vlastním přáním, ale především stavbě samotné.
Naše nejvýraznější pokoje vznikly v místech, kde se podařilo odkrýt a zachovat fragmenty původního ambitu. Ten kdysi jako prstenec obepínal celý centrální dóm naší kruhové stavby, ale do dnešních dnů se z něj dochovaly právě jen tyto fragmenty v interiéru. Zde byly karty rozdány naprosto jednoznačně. Zapracování postele do prostoru bývalého kruhového schodiště nebo využití chodby ambitu jako velkorysého obývacího prostoru nebylo výsledkem složitého plánování, ale přirozeným vyústěním dispozic, které nám barokní mistři zanechali.
Stejnou logiku jsme sledovali i u pokojů v horním patře. Kůr byl historicky definován dřevěnou konstrukcí a sloužil především jako místo pro varhany. Proto i v dnešní podobě těchto pokojů dominuje dřevo jako hlavní materiál. Chceme, aby hosté i po staletích vnímali materiálovou kontinuitu místa. Tam, kde bylo dřevo, je i dnes, a tam, kde byl kámen a cihla, tvoří tyto prvky základ atmosféry. Každý pokoj je tak vlastně vyprávěním o jedné konkrétní části historie kaple.
Připravila: Linda Vojancová
