Údolí Val di Sole v severoitalském regionu Trentino už podle názvu září zlatými odstíny. Kam oko dohlédne, tam se na pozadí majestátních alpských štítů rozprostírají rozlehlé vinice a nekonečné jabloňové sady. Zeleň zde neuvadá a úroda je bohatá, protože krajina díky tajícím ledovcům nezná žízeň. Náš pobyt v tomhle malebném údolí rozhodně nebyl pro lenochy. Vyzkoušeli jsme si zde sportovní aktivity doslova ve všech nadmořských výškách – tak trochu pod heslem „nahoru a dolů“.
Lanovkou vzhůru na feratu
Via Ferrata Gustavo Vidi v masivu Dolomiti di Brenta je absolutní lahůdka pro všechny, kdo milují hory a umějí si užít pohled na svět z úctyhodné výšky. Je to sázka na vizuální zážitek, který se zapíše hluboko do paměti. Historická trasa vede podél impozantní stěny štítu Pietra Grande. Z dálky vypadá dramaticky, ale nenechte se odradit. Není to žádné „horolezení“ a zvládne ji každý, komu nevadí volný prostor pod nohama. Většinou se kráčí po exponovaných skalních římsách a cestou musíte překonat jen pár žebříků. Za tři hodiny už se můžete občerstvit na chatě Rifugio Graffer nebo sejít k Rifugio Boch v těsné blízkosti mezistanice lanovky. A pak už záleží jen na vašich nohách, zda se do Madonny di Campiglio, odkud jsme ráno vyjeli lanovkou, vrátíte pěšky po sjezdovce, nebo se raději svezete.
Zastávka v Madonně di Campiglio aneb po stopách Sisi
Horské městečko pod kolmými stěnami masivu Brenta dýchá atmosférou aristokratického luxusu. V zimní sezóně tu bývá hlava na hlavě, ale v čase babího léta jsou ulice klidné a ještě natolik prohřáté sluncem, že nebylo nic příjemnějšího než si dát na terase kavárny voňavé espresso a představovat si, jak se tady kdysi procházela císařovna Sisi. Místo, kde býval kdysi jen hospic pro chudé poutníky, si zamilovala natolik, že z něj spolu s Františkem Josefem I. udělali oblíbenou letní destinaci habsburské šlechty.
Panovnice tu léčila bolavou duši po sebevraždě jediného syna Rudolfa. Úlevu prý nacházela v náročných vysokohorských túrách, při nichž se bičovala až na hranici fyzických sil, zatímco její dvorní dámy umdlévaly únavou, sotva ušly začátek trasy. Živou vzpomínkou na tyto časy je ikonický Hotel des Alpes v samotném srdci městečka. Zachoval si svůj původní neoklasicistní ráz a v jeho historickém sále Salone Hofer jako by se zastavil čas – dodnes se v něm totiž pořádají velkolepé císařské bály a tradiční habsburský karneval.
Kolem jezer Cevedale
Shodli jsme se, že si nesmíme nechat ujít okruh kolem jezer Cevedale, který slibuje překrásné scenérie a podle průvodců patří k nejúchvatnějším túrám v Národním parku Stelvio. Je dlouhý zhruba 12 km s převýšením 850 m. Chce to přiměřenou kondici a hlavně pevné boty, protože cesta vede kamenitým a v našem případě i vlhkým terénem. Od července do září mají jezera nejkrásnější barvu a počasí bývá nejstálejší. Jenže předpověď byla nepříznivá, nebe temné a bouřkové mraky těžké tak, že by se na ně skoro dalo sáhnout.
Strach z blesků nám nakonec zhatil plány obejít jezera celá. Za lehkého deště jsme vystoupali do Rifugio Larcher Cevedale ve výšce 2 607 m n. m. Odměnou nám byl neopakovatelný výhled přímo na tající jazyky ledovce Vedretta della Mare a taky tradiční plněné knedlíčky tří barev. Spolu s panáčkem domácí grappy nás nakoply energií na zpáteční cestu. Jezera si necháme na příště, ale i tak byla tahle túra překrásným zážitkem, který pohladí po duši každého milovníka hor.
Adrenalin na vodě
Řeka Noce tvoří hlavní vodní osu údolí Val di Sole. Tání alpského sněhu a ledovců ji bohatě zásobí vodou, takže i po suchém létě bývá poměrně divoká a plná peřejí – zkrátka ideální podmínky pro plavbu na raftu. Podle časopisu National Geographic patří k desítce nejlepších řek pro rafting na světě. Outdoorové centrum Trentino Wild v městečku Caldes navíc nabízí skvělé zázemí, kde zkušení instruktoři dokážou zbavit obav i úplné nováčky. Po hodinovém školení jsem statečně nasedla do raftu, abych konečně zažila tohle velké vodní dobrodružství.
Pod vedením zkušeného instruktora zvládla naše posádka projet i nejdivočejšími peřejemi. Přitom jsme se stihli kochat divokou krajinou Val di Sole, prohlédnout si hrad Caldes tyčící se na břehu řeky a obdivovat masiv Brenta, který z hladiny působí obzvlášť impozantně. Sjezd řeky Noce v alpských kulisách nám do tváře namaloval úsměv, který nám vydržel i po cestě domů. Z Val di Sole jsme odjížděli unavení, ale byla to ta příjemná únava, kdy vám ruce a nohy ztěžknou, hlava je najednou čistá a místo starostí v ní máte spoustu místa na vzpomínky z dovolené, která byla krátká, ale o to intenzivnější.
Připravila: Ladislava Protivanská
