Děti

Vždyť si jenom hraje

Znáte to, voláte svého potomka již potřetí k večeři, a on snad vůbec neslyší. Ani nemůže, je zabrán do nejdůležitější činnosti, do hry.

Nám dospělým se také nelíbí, když nás někdo při práci vyrušuje a jen s velkou nelibostí ji přerušujeme. Stejně jako děti potřebujeme čas k jejímu ukončení, potřebujeme s předstihem vědět, že bude nutné činnost ukončit.

Pro děti předškolního věku je hra práce. Je důležité jim na ni poskytnout dostatek prostoru, jelikož hra je v tomto věku hlavním způsobem učení. Ano, při pexesu si cvičí zrakovou paměť, to si většina z nás uvědomuje, a tak se pouštíme do páté partie, i když je nám jasné, že dopadne stejně jako ty čtyři předchozí – zase prohrajeme. Ale co takové „obyčejné“ ježdění s autíčky po podlaze? Také se učí?

Ano, rozvíjí svou prostorovou orientaci – jednu z důležitých podmínek pozdějšího úspěšného zvládnutí čtení, psaní i matematiky. A pokud nás dítě přibere do hry, máme příležitost ho učit třeba odstíny barev, orientaci v řadě (první, druhý, poslední, předposlední, před pátým autem, za největším autem), představu počtu (kolik jsou tři, čtyři, pět autíček), pojmy „více“, „méně“, „stejně“, ubírání, přidávání, porovnávání, třídění a mnoho dalších věcí. Jen tak, úplně mimochodem, při obyčejné hře s autíčky.

Poznatky, které dítě získá při hře, bývají kvalitní a trvalé, každý si více odnese z toho, co prožil, než z toho, co mu jen někdo říkal. Proto by si děti měly v mateřské škole hlavně hrát. Učení, které se odehrává u stolečku nad pracovním listem, vypadá možná opravdověji, ale mnohem lepších výsledků dosáhneme, povede-li se nám potřebné zkušenosti nabídnout dítěti prostřednictvím hry. Ano, pracovní listy mají při rozvoji předškolních dětí také své místo, ale jen takové malé, okrajové.

Nejen při hře s dospělým, který ví, co a jak bude při hře u dítěte rozvíjet, se dítě učí. Mnoho velice důležitých věcí si děti nejlépe osvojí při volné, zcela spontánní hře, do které dospělí nezasahují (pokud ovšem nehrozí nebezpečí úrazu). Právě zde si kluci i holčičky mají možnost zkoušet spolupráci s vrstevníky, učí se domluvit, podřídit se, ale i prosadit svůj nápad. Učí se dodržovat pravidla, trénují řešení neshod a konfliktů. Na nás dospělých je, zda jim k tomu poskytneme šanci, nebo jestli hned zasáhneme a vše za ně urovnáme.

O důležitosti hry vypovídá i skutečnost, že podle způsobu hry můžeme celkem spolehlivě určit dosažený vývojový stupeň dítěte.

Hra je pro předškoláky hlavním způsobem učení, je jejich nejdůležitější činností. Potřebou, jejíž neuspokojování může narušit zdárný vývoj dětí. Hrou se dobře učí i starší děti, škoda, že se v mnoha základních školách při zprostředkovávání poznatků na hru zapomíná, ale to už je téma na jiný článek.

Dopřejme našim dětem doma i ve školce dostatek prostoru na hru, radujme se s nimi z her samotných i z rozvoje, který jim přináší. A nezapomeňme, kdo si hraje, učí se.

Autor: Dana Chroustovská Bc.

Zdroj informací: Mateřská škola Libocká
Zdroj fotografií: Josef Soušek

Diskuze: příspěvků