Česká dětská a dorostová adiktologie prochází zatěžkávací zkouškou. Zatímco počty dospívajících bojujících s úzkostmi, digitálními závislostmi nebo nadužíváním léků strmě rostou, kapacity státních lůžkových zařízení zůstávají kriticky poddimenzované. Čekací doby ve státním sektoru se běžně pohybují kolem tří měsíců. V adiktologii však může být i několik týdnů velký problém.
Proto se zakladatelka centra Alkos pro dospělé pacienty, rozhodla otevřít specializovanou kliniku Alkos Next Generation pro mladistvé. Ukazuje tak, jak může privátní péče a moderní léčebný přístup pomoci efektivně řešit celospolečenskou krizi.
Co stojí za strmým nárůstem psychických problémů
Zřejmě je to kombinace mnoha faktorů. Žijeme v době neustálého tlaku na výkon či na vzhled, neustále se srovnáváme s ostatními skrze sociální sítě a je nám permanentně dostupný digitální svět, kde trávíme stále více času. „Zejména mladí lidé jsou méně odolnější. Teprve poznávají svět, hledají vlastní identitu, učí se, jak zvládat stres či neúspěch, zažívají první vztahové problémy. Pokud tedy nemají zázemí a dostatečnou podporu v rodině, mohou se u nich psychické problémy i závislost rozvinout rychleji a snadněji,“ upozorňuje vedoucí terapeutka Martina Červenková z Alkos Next Generation. Dnes ale naštěstí hraje roli také otevřenost a schopnost lidí říct si o pomoc, díky které můžeme rozpoznat problém mnohem dříve.
Rychlost jako záchranný kruh pro rodiny v nouzi
Jednoznačným benefitem, který soukromá adiktologická zařízení do českého prostředí přinášejí, je okamžitá dostupnost péče. Pro rodinu, jejíž dítě či dospělý se ocitnou v akutní spirále závislosti, je tříměsíční čekání na lůžko velkým rizikem. A právě tragická rodinná zkušenost přivedla kdysi Michaelu Duffkovou k myšlence založit centrum Alkos. „Hlavním hnacím motorem byla smrt mého táty, který si vzal život, když na svoji léčbu čekal čtyři měsíce. To prostě může mít fatální následky,“ vysvětluje spisovatelka a zakladatelka kliniky Michaela Duffková. A jako před lety i nyní reaguje na společenskou potřebu, kdy se na ni stále častěji obracejí rodiče kvůli léčbě svých dětí.
Proč jsou soukromá zařízení mimo veřejný systém zdravotního pojištění?
Velmi častá a logická otázka je, proč tato špičková zařízení nefungují v režimu veřejného zdravotního pojištění. „Od začátku jsem to tak zamýšlela, chtěla jsem, aby léčbu jako takovou hradila pojišťovna a klient si doplácel například za pobyt nebo stravu, protože podle mě i ta finanční motivace a zapojení klienta je důležitá. To se ale bohužel nepovedlo. Při jednáních jsme narazili na to, že pojišťovna neuhradí tak široký rozsah péče, kterou u nás klienti mají a my zase víme, že tato péče je efektivní,“ vysvětluje Michaela Duffková a dodává: „Než, abychom snížili kvalitu služeb, které poskytujeme, zůstáváme bohužel zatím plně hrazenou službou ze strany klienta. Náš přístup nám umožňuje dát klientům maximum péče a díky tomu se úspěšnost léčby drží nad 80 %, což je mnohonásobně více než ve státních zařízeních.“
Moderní individuální přístup a intenzivní péče
Možná si řeknete, jaké další benefity mi kromě rychlosti nástupu léčby přinese soukromé zařízení? „Těch aspektů je více, třeba velkou roli hraje to, jak ke klientovi přistupujeme. Od začátku je pro nás v léčbě partnerem a společně tvoříme plán, jak léčbu nastavit, aby byla pro každého jednotlivého klienta postavená na základě jeho potřeb. Jednoznačný rozdíl je především v intenzitě léčby. Navíc klienti mohou mít u sebe i počítač, tablet, telefon, tedy mohou mimo program dále pracovat. V případě mladistvých je v denním režimu zařazeno i samostudium a podpora v individuálním vzdělávacím plánu klienta,“ vysvětluje vedoucí terapeutka Martina Červenková .
„Denní program je i přesto velmi intenzivní. Základem jsou terapeutické skupiny. Část je pak stavěna prožitkově jako je například arte terapie, canis terapie, nejrůznější tvoření, relaxace či sportovní aktivity. Zvlášť u dětí je důležité, aby poznaly, že volný čas lze trávit i kvalitně a nikoli pouze koukáním do telefonu nebo užíváním návykových látek,“ dodává Martina Červenková.
Léčba na soukromé klinice rozhodně není dovolená
Představa některých, že placená léčba je vlastně taková dovolená, je velký omyl! „Nabízí sice komfortnější podmínky, více soukromí a individuálnější přístup, to ale neznamená, že je samotná léčba méně náročná. Přesvědčení, že v léčbě závislosti je důležitá pevná ruka a represe vychází ze zastaralých přístupů. Dnes už víme, že roli hraje především bezpečné a důvěryhodné prostředí a kvalitní terapeutický vztah, ve kterém klient může porozumět příčinám své závislosti, naučit se zvládat náročné situace a postupně měnit své chování,“ říká Martina Červenková.
Spolupráce s rodinou a následná péče
Zapojení rodiny je velmi důležité, což potvrzujte i Michaela Duffková: „Rodina je u nás od začátku do procesu léčby zapojená. Vnímáme to jako velmi podstatné v celém procesu léčby, u mladistvých možná ještě o něco více než u dospělých.“ Stejně tak i následná péče po ukončení léčby. „Následné doléčování je pro dlouhodobý úspěch klíčové a nastavujeme ho dle možností klienta. Máme skupiny online i klasické a teď od listopadu ještě stacionář. Pokud klient nezvládá jezdit k nám, navážeme ho na organizaci v místě jeho bydliště,“ vysvětluje Michaela Duffková.
Pojďme se na věc podívat trochu jinak
V Česku stále přežívá přesvědčení, že veškerá zdravotní péče musí být stoprocentně bezplatná. V situaci, kdy veřejný systém prokazatelně kolabuje pod náporem pacientů, však soukromé kliniky fungují jako ventil, který celému systému ulevuje. Lidé, kteří mají prostředky a zaplatí si péči, uvolní místa v přeplněných státních zařízeních, a zkrátí se tak čekací doba na léčbu.
Připravila: Lucie Svátková
