Do kin vstoupí dlouho očekávané české sci-fi Bod obnovy, ve kterém si pianistu zahrál Adam Vacula. Co o filmu prozradil?
Kdo je Peter?
Peter je pianista, virtuos, manžel hlavní představitelky, kterou hraje Andrea Mohylová. Peter jezdí po celém světě, koncertuje a tím se živí.
Jaký byl váš první pocit po přečtení scénáře?
Měl jsem pocit, že něco takového v Česku dlouho nebylo. Jako velký milovník sci-fi jsem řekl hned, že toho chci být součástí. Měl jsem pocit, že čtu něco originálního.
Co pro vás znamená sci-fi?
Překračování světů a hranic, objevování nějakých nových světů a nových existencí. Kvůli odcizené komunikaci s těmi světy pak i možnost nějakého kontaktu, nějakého navázání se na sebe jako na lidstvo. O tom to je – sebezkušenost skrze sci-fi.
Kdyby byla možnost, nechal byste se obnovit?
Asi ano, jsem fascinovaný umělou inteligencí. Mám z toho ale také zdravý respekt – kvůli její autonomii. Nevím, do jaké míry jí dát prostor. Je tam strašně tenká hranice, aby nás nepohltila, abychom se z té její autonomie jako lidstvo nezbláznili, abychom jako homosapiens přežili. Musíme být hodně obezřetní.
Myslíte, že to přežijeme?
Fascinace technologiemi je cítit všude. Sami sebe hackujeme, snažíme se upgradovat. Bereme nootropika, abychom posílili kognitivní paměť, abychom byli bystřejší, abychom se dostali do mentálního stavu, do kterého se chceme dostat. Existuje tu fascinace neustálým upgradováním sebe sama. Je otázka, jestli si necháme dát neuralink, jak říká Elon Musk, a budeme jako kyborgové. Musk říká, že už nyní jsme kyborgové, protože jakékoliv chytré zařízení je prodloužení naší osobnosti.
Jak jste se připravoval na svou roli?
Bylo to v takové rychlosti, že jsme s režisérem zkoušeli scénu, kterou jsme měli točit den nato. Zkoušeli jsme ji aspoň dvacetkrát. Byla důležitá, protože otevírá svět hlavní postavy a rozbíhá děj. Ale řekl jsem, že budu součástí v jakékoliv formě, protože ten text a ten scénář byl originální a výjimečný.
Co vám přišlo na scénáři nejzajímavější?
Mně přišlo fascinující, jak je to blízké. Nemám v paměti konkrétní scénu, ale získal jsem z toho pocit, že musíme být opravdu hodně opatrní. To, co se děje v tom scénáři, se může za týden stát nám, a kdo ví, jestli už se to neděje. Z toho jsem měl husí kůži.
Jak si představujete svůj život v roce 2041?
Já doufám, že se ho ještě dožiju. Ale představuju si, že umělá inteligence bude pomáhat a přinášet pozitiva. Četl jsem, že v Japonsku bude pomáhat starým lidem v jejich osamělosti, bude jejich kamarádem. AI v tom roce bude spíš pomocníkem než ničitelem lidských vztahů, nebude se snažit člověka upgradovat. Homo sapiens si bude hledat nové cesty a doufám, že si zachováme lidskost a technologie budeme využívat tak, aby nám ve společnosti pomáhaly a neškodily.
Proč by měli lidé na tenhle film přijít?
Spousta dobrých sci-fi rozvíjí představivost, rozvíjí lidské vědomí a snaží se nahlédnout, co je za hranicí, co je v blízké budoucnosti. Snaží se také lidem ukázat, za co je dobré být vděčný – myslím si, že je to život jako takový. I náš film přináší tohle memento mori. Je to takový budíček. Je to prostě dobré sci-fi.
Připravila: Jana Šafářová
