V novém filmu Hranice lásky hraje barmanku Antonie Formanová. Čím ji film zaujal?
Jak vás Tomasz Wiński našel pro svůj film? A věděl rovnou pro jakou roli?
Věděl to prý rovnou, ale já jsem nejprve jeho nabídku, když přišla přes mého agenta, odmítla. Tehdy jsem toho měla víc a neměla jsem ani moc času si scénář pořádně projít a pochopit tedy, jak by to mohlo být zpracováno. Po odmítnutí mi pak jednou večer Tomasz napsal, že si dohledal můj kontakt a že ho mrzí, že jsem odmítla. Že by mi to ale chtěl ještě trochu víc přiblížit, a že si mě od začátku do dané role představoval. A tak jsme se potkali, protože jsem chtěla vědět víc. Tomasz byl moc milý a měl pro mě připravené i nějaké ukázky, které už měl v té době natočené. Navíc bylo fajn, že ve filmu hraje i Matyáš Řezníček, se kterým se znám téměř od dětství. Po schůzce jsem pak na roli kývla.
Čím přesně vás celý projekt zaujal?
Pro mě byli důležití tvůrci a herci, kteří v tom projektu budou. Na tom si zakládám. A to téma, které se tady zpracovává, tedy vztahy, tady byly prezentovány bez patosu a celé mi to přišlo autentické i se všemi těmi intimními scénami. Abych to shrnula, líbili se mi lidé a forma.
Máte nějakou zkušenost s tímto tématem?
Téma snímku osobně zažité nemám, ale tím, že jsem hrála roli trochu mimo ten hlavní příběh, tak jsem věděla, že se v ní nebudu cítit nepatřičně. A pak jsem si pustila taky Tomaszův předchozí středometrážní film a pochopila jsem, že tahle vztahová témata ho zajímají, že je umí zpracovat po svém a umí se v tom filmu nějakým způsobem otisknout. On je navíc velmi otevřený všem nápadům, které přijdou ze strany herců. Má nějaký svůj pohled a představu, ale zároveň chce, aby to člověk udělal co nejvíc ze sebe. Byl tam prostor pro jistou improvizaci, v rámci zkoušek a pak i na place, což napomáhalo té autenticitě, kterou hledal. Jak mi tehdy sám psal v té zprávě, i když téma může působit drsně, je v něm něco pravdivého a odvážného a je jen otázka formálního přístupu, jak to zpracovat citlivě, aby to nepůsobilo vulgárně a explicitně. Myslím, že se mu to podařilo.
S Matyášem Řezníčkem se znáte dlouho, bylo jednoduché hrát spolu před kamerou?
Netrávili jsme spolu zase tolik času, ale je podobný ročník jako jedna z mých sester a studoval taky na DAMU, takže jsme se propojili. Je to vtipné v tom, že pro mě byl Matyáš vždycky spíš jako starší bratr, znám se s jeho přítelkyní a máme společné kamarády. Párkrát během natáčení jsme se zasmáli tomu, že jsme se spolu koupávali v bazénku a teď spolu točíme takový typ filmu. Navíc jsme spolu už dříve točili film, kde jsme hráli sourozence.
Kde vy sama máte hranice lásky?
Já mám hranice lásky asi úplně někde jinde, než má tenhle film. Je ale zajímavé skrze něj objevovat, kde můžou být, a jestli ty jednotlivé události nejsou spíš už za hranicemi lásky. Podle mě nemám tolik zkušeností, abych mohla definovat, kde jsou hranice všeobecně, ale myslím, že ty svoje už nějak nastavené mám, pokud je to vůbec možné. Každý to má jinak, a možná že jsou tací, kteří tu hranici potřebují překročit, aby si uvědomili, že už je to pro ně „za“.
Máte kolem sebe někoho, kdo v polyamorii nebo otevřeném vztahu žije?
Znám lidi, kteří to tak mají. U některých je to ale spíš tak, že se jim pořád někdo líbí a nedokážou se usadit. Třeba by i o vztah stáli, ale nějakým způsobem jim to nejde. Občas lidem přestane něco stačit a potřebují se posunout dál, protože to s tím určitým člověkem nejde. Polyamorie nebo otevřený vztah jsou volba všech, kterých se to týká, a hranice si určují sami – je to nejspíš nějaký kompromis, kdy si lidé doplňují to, co jim chybí v monogamním vztahu. Já osobně bych v takovém vztahu asi nemohla fungovat, mé povaze by to spíše ubližovalo. Ale každý jsme nějaký a mám i pro taková rozhodnutí pochopení.
Připravila: Katka Soušková
