Barbora Hankeová hraje v seriálu Ulice postavu jménem Lucie Pávková. Málokdo ví, že se věnuje také výrobě šperků.
Když jsem vaše jméno zadala do vyhledavače, vyskočilo na mě: Nová hvězda Ulice. Co vy na to?
Je to pro mě obrovská příležitost a škola k nezaplacení. Moc si té možnosti hrát v Ulici vážím a je skvělé, že můžu být v kolektivu tolika talentovaných herců. Baví mě je všechny pozorovat a učit se od nich. Na place je často sranda a každý den si užívám. I celý štáb je super parta, jakýkoliv natáčecí den je za odměnu. Nicméně z hvězdy mám zvláštní pocit, jako hvězda se rozhodně necítím.
Máte už za sebou pár roliček, ale teprve seriál, který je hojně sledovaný, vás katapultoval mezi známé herce. Už jste to pocítila? Mezi kamarády, doma, na ulici.
Zaznamenala jsem, že jsou na mě dámy na úřadech milejší. Jinak sem tam se mě na to někdo zeptá z kamarádů, někdy i na ulici si lidi troufnou, to mi vždycky udělá radost, ale doma je největší fanoušek samozřejmě babička s dědou. Těm neutekl jediný díl.
Jak byste představila svoji postavu v Ulici?
Lucka je samostatná, cílevědomá a ráda zkouší nové věci. Přestěhovala se do Prahy z Litvínova, kde má rodinu. Myslím, že tak ještě úplně neví, co chce v životě, ale nestresuje se s tím. Na VŠE si rozložila poslední ročník, a tak nějak pozvolně pracuje na diplomce. Práce v Krámku jí moc baví. Nové příležitosti bere jako výzvu a nechce se jen tak vzdávat. Je hodná, milá, ale umí se ohradit, když se jí něco nelíbí. Ve vztazích zatím spíš nemá štěstí, uvidíme.
Jaká je zatím vaše nejzásadnější herecká zkušenost?
Moc ráda vzpomínám na svoji první hereckou práci, bylo mi šestnáct let a natáčeli jsme krátké drama She is love pro dánského režiséra a kameramana Nikolaje Brüela. V ateliérech na Barrandově bylo postavené umělé jezero, ve kterém jsem plavala a uměle sněžilo. Také jsme točili pod vodou v bazénu, ve kterém byl na dně žebřík, kterého jsem se vždycky nohama přidržovala, abych mohla pod vodou hrát a nevyplavala hned nahoru. To mě hodně bavilo. Tohle natáčení pro mě bylo zásadní, protože tím započala moje láska k herectví před kamerou. Od té doby mě to k hraní táhne. Nicméně nejzásadnější herecká zkušenost je zatím rozhodně Ulice, protože tam mám momentálně nejvíc prostoru, co jsem kdy měla možnost mít.
Hraní není pro vás priorita – věnujete se výrobě šperků. Jak vás to napadlo?
Studovala jsem zubního technika, vyráběla protetické náhrady, korunky můstky a chyběla mi větší svoboda a kreativita. A tak jsem mezi korunkami začala odlévat první šperky z chromkobaltu a zjistila, že bych se chtěla věnovat zlatničině a vystudovala jsem si obor zlatník, klenotník. Teď se mi to krásně kombinuje s hraním, protože jsem časově flexibilní.
Co vám dává hraní? A co práce se šperky?
Hraní mě nabije energií, miluji ten ruch a hodně lidí kolem, dostanu ze sebe plno emocí a odcházím s čistou hlavou a radostí. A vracím se ke šperkům, kde se můžu uzavřít do sebe a užít si svou druhou introvertní stránku. A baví mě tam design a celá řemeslná výroba.
Připravila: Šárka Schmidtová
