Šance, kterou jsem dostala před lety v Ordinaci v růžové zahradě, mě utvrdila v tom, že jsem na správné cestě.
V poslední době se o tobě hodně píše v souvislosti se soutěží Survivor, mě by zajímalo, proč jsi do toho vůbec šla?
Mám ráda výzvy, je to v mojí povaze. A taky jsem si potřebovala odpočinout od telefonů a vůbec městského života. A od každodenního soumaření, ježdění do divadel a nekonečného shonu. Chtěla jsem poznat nové lidi a prožít mimořádné situace, včetně půstu, který jako jogínka občas praktikuji. A byla jsem zvědavá, jak mi půjde tam. A taky jsem byla zvědavá, jak budu fungovat mezi mladými lidmi. Zda to přežiju.
Známe se spolu léta, ještě z doby, kdy jsme obě pracovaly v jednom časopise, z doby, kdy jsi byla úplně neznámá. Jaký to je rozdíl oproti dnešku, kdy ses stala tzv. veřejným majetkem?
Někdy není dobré být moc na očích, především tehdy, když řešíš nějaké nepříjemné věci, které běžní lidé nechávají za zavřenými dveřmi. To je na „slávě“ (v uvozovkách) nepříjemné. Ale na druhou stranu ve chvíli, kdy žiješ vyrovnaný život, ti zájem okolí nevadí. To už k naší práci patří. Tehdy ovšem novináře nezajímáš. Ale abych jim všem nekřivdila, nemusíš se jen rozvádět, někdy stačí natočit něco velkého (nejlíp v Hollywoodu) a titulní stránky časopisů se začnou předhánět, která tě uloví.
Všimla jsem si, že hraješ v mnoha divadlech a v mnoha hrách! Co na to říká tvoje paměť?
Není to snadné, roli se učím dlouho, třeba dva měsíce, ale přesto ji musím před každou reprízou trochu oprášit. Když je textu málo, stačí den. Pokud je ho víc, pak dva dny, kdy si ho několikrát přečtu.
Nedávno měl premiéru Román pro ženy podle Michala Viewegha, co v něm hraješ?
Hru jsem nazkoušela s mladými talentovanými kolegy z Frýdku Místku. Jde o divadelní soubor Koktejl a s Románem pro ženy budeme jezdit pro celé republice. Knihu jsem nikdy nečetla, vlastně jsem neviděla ani film a byla jsem velmi mile překvapená, jak dobře se dá knížka zdramatizovat. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat dílo pana Viewegha takhle pěkně zblízka.
Nesmím zapomenout na Ordinaci v růžové zahradě, ve které hraješ už – kolik? – devatenáct let! To jsi asi nečekala, když jsi do ní nastupovala, že?
Tehdy jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Byla jsem za tu příležitost vděčná a myslela jsem si, že seriál bude mít jen pár dílů. A musím se přiznat, že jsem si ani nebyla jistá tím, že natáčení je něco pro mě, byla jsem úplné kuře! Ale Ordinace mě utvrdila v tom, že jsem se v těch třinácti, čtrnácti letech, kdy jsem se rozhodla pro herectví, vydala na správnou cestu. A nesmím zapomenout na to, že mi přihrála i spoustu nových, skvělých příležitostí.
Připravila: Šárka Schmidtová
