Jak velký je z hlediska reprodukce rozdíl, jestliže je ženě 20, 30 nebo 40 let? Jakým způsobem se věk promítá do zdravotních rizik a ovlivňuje vznik genetických vad plodu? A jak se mění šance přirozeně otěhotnět? Na to v rozhovoru odpověděla MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.
Jak je na tom žena ve dvaceti letech?
Po fyzické stránce je tělo ženy na těhotenství připraveno nejlépe v mladé dospělosti. Ideální biologický věk prvorodičky je 25 let. Žena je v tomto období plná energie, její vaječníky jsou ve skvělé kondici, porodní cesty pružné a hrozba předčasného porodu nízká. Rovněž nebezpečí vzniku genetických vad u plodu je optikou věku minimální. Pokud má žena 25 let, riziko, že se jí narodí dítě například s Downovým syndromem, je 1 ku 1350. S přibývajícím věkem výskyt genetických anomálií prudce stoupá.
Pro srovnání, čtyřicetiletá těhotná žena již čelí v případě Downova syndromu riziku 1 ku 100, o čtyři roky později dokonce 1 ku 30. V tomto případě je proto vhodné provést neinvazivní test, který z krve těhotné ženy detekuje nejčastější odchylky v chromozomech plodu už od desátého týdne těhotenství. Také samotná šance otěhotnět je v rané dospělosti mnohem vyšší. V případě, že jsou oba partneři zdraví a mají pravidelný pohlavní styk, je šance na oplození v průběhu jednoho cyklu přibližně 25 %.
A co žena ve třiceti letech?
Přestože je dnes běžné mít první dítě až po třicítce, tělo se zkrátka řídí biologickým věkem. V oblasti reprodukce začínají probíhat postupné změny. Pravděpodobnost, že žena otěhotní v průběhu jednoho cyklu, je v 31 letech 20 %, po dosažení pětatřicítky již dokonce jen 12 %. Po 35. roce života navíc nastává největší propad v počtu a kvalitě vajíček, což se následně s každou další menstruací ještě prohlubuje. Rovněž se zvyšuje riziko samovolných potratů, výskytu genetických vad plodu i hrozba porodu císařským řezem.
Pokud žena stále nemá vhodného partnera k založení rodiny, případně jí početí dítěte neumožňují jiné okolnosti, může využít metodu zvanou social freezing, kdy dojde k odběru kvalitních pohlavních buněk a jejich uchování na pozdější dobu. Touto cestou si žena pojistí svou plodnost do dalších let. Přestože je ideální věk pro odběr vajíček do 25 let, je možné si je nechat zamrazit i později. K uchování vajíček se používá moderní metoda zvaná vitrifikace. Během ní dojde k prudkému ochlazení buněk až na finální teplotu ‒196 °C. Vajíčka v nezměněné kvalitě je takto možné uchovat až několik desítek let.
Dnes se setkáváme i s prvorodičkami ve čtyřiceti letech. Jaké mají šance?
Důvodů, proč se žena pokusí poprvé otěhotnět až ve čtyřiceti letech, může být celá řada. Po biologické stránce je však takové těhotenství spojeno s celou řadou rizik. Již samotná snaha o početí bývá provázena obtížemi. Často i psychickým strádáním, jelikož šance na přirozené otěhotnění je v tomto věku přibližně 5 %. Pokud se čtyřicetileté ženě vůbec podaří počít, čelí vyššímu riziku samovolného potratu a vzniku genetických vad u plodu.
Tyto ženy během těhotenství též častěji bojují s vysokým krevním tlakem či těhotenskou cukrovkou. Starší rodičky rovněž ve vyšší míře podstupují císařský řez. Čtyřicetileté prvorodičky však dnes nejsou výjimkou. Pokud se vše podaří, výhodou starších maminek může být vyzrálost, nadhled, případně větší psychická pohoda.
Připravila: Jana Kačmárová
