V nové komedii Známí neznámí uvidíme i Kláru Issovou. Co prozradila o filmu i o přátelství.
Viděla jste italskou verzi filmu?
Italský originál jsem tehdy, kdy vyšel, neviděla, jen trailer, ale vypadalo to skvěle. Nejdřív jsem na to zapomněla, a až když mi zavolala Wanda, vynořilo se mi to z paměti. Ze začátku jsem si ale myslela, že půjde o divadelní představení. Podívala jsem se na italskou verzi, přečetla scénář a byla jsem nadšená. Řekla jsem si, že pro herce to musí být kouzelné, i když náročné, zahrát si takovéto miniaturní scénky, kdy má každá postava mnoho vrstev a kopu tajemství. Na konkurzu jsem poznala Zuzku Mariankovou, která mi připadala od začátku velmi sympatická, laskavá, připravená, zodpovědná a věděla přesně, co chce. Tehdy jsem si řekla, že by bylo skvělé s ní pracovat.
Prozraďte nám něco o své filmové postavě
Moje jméno ve filmu je Eva. Jsem psycholožka, mám manžela Dana a jednu dceru. S manželem jsme zároveň hostitelským párem, který pozve kamarády na večeři. Eva je také tou osobou, která navrhne zahrát si hru s mobily a odtajnit všechny informace, volání a zprávy, které ten večer přijdou. Ona sama má problémy ve vztazích, nemá je dobré ani s manželem a dcerou. Je velmi autoritativní a manipulativní. Tentokrát ale rozehraje příliš vysokou hru.
Hluboko uvnitř všichni toužíme být milováni a někam patřit. Potřebujeme přátelství, která nás posilní, podrží, díky kterým se zasmějeme, ale i popláčeme. Máte nějaký tip nebo radu z vlastní zkušenosti, jak si takové pevné přátelství vybudovat?
Pro mne jsou pevnými přátelstvími ještě ta z dětství. Nejsou to sice lidé, kterým musím volat každý den, vidíme se možná jednou za tři měsíce, někdy i jednou za půl roku, ale vždy je v nich určitá stabilita, která je na celý život. Mám jednu takovou kamarádku, známe se pomalu od narození. Měli jsme jeden rok, kdy jsme si začaly spolu hrát a dodnes se vídáme. Jsem za to velmi vděčná, i když to není člověk, s kterým se bavím úplně každý den. A potom jsou tu přátelství, která byla na pár roků, byla velmi hluboká, ale potom se to nějak změnilo a z mého života odešli. A to je také v pořádku. Člověk se mění, přátelství se mění. Jsou však důležitá. I když toho člověk v životě sám zvládne opravdu hodně, až v těžkých situacích pochopíme, že mít někoho, komu se můžeme svěřit, kdo nás vyslechne, je někdy to nejdůležitější.
Má vaše postava nějaké poselství?
Těch poselství má podle mě každá postava několik. Co se týká konkrétně té mojí, velmi jsme řešili nespokojnost ženy, která má fajn chlapa, dceru, pěkné zaměstnaní, žije si dobře, ale přitom je stále nespokojená. Někdy nás ta naše touha po romantice a nesplněné sny zavedou do slepé uličky, přijde nevěra a podobně. No až když člověk něco ztratí, zjistí, o co ve skutečnosti přišel. Z toho mi vyplývá, že bychom měli být k sobě víc upřímní, laskaví, empatičtí a věděli si odepřít některé věci, které ve výsledku ublíží nejen ostatním, ale vlastně i nám.
Připravila: Katka Soušková
