Leona Machálková je na scéně už přes třicet let a patří k těm lidem, kteří šli od dětství cíleně za svým snem. Sama říká: „Můj rozjezd nebyl žádný sprint,“ ale možná právě proto je dnes stálicí naší hudební scény. Jejím partnerem byl výtvarník, architekt a designér Bořek Šípek, se kterým má syna Artura, který se potatil a studuje v Miláně interiérový design.
Spousta tvých fanoušků a fanynek tě bere jako úspěšnou zpěvačku i muzikálovou divu, ale málokdo možná ví, že jsi vlastně paní učitelka! To tě naučili rodiče – myslet na zadní kolečka?
Takhle to rozhodně nebylo. Od dětství jsem se věnovala zpěvu a hře na housle, v mládí na to navázaly první kapely a studentské divadlo. Také jsem měla vždy moc ráda poezii a věnovala jsem se uměleckému přednesu, vymetala jsem nejrůznější recitační soutěže a přehlídky. Vystudovala jsem gymnázium a nejspíš proto, že jsem v rodině neměla oporu z řad nějakého aktivního umělce, prostě široko daleko nikdo, všichni měli svá „civilní“ povolání, rozhodla jsem se pro studium češtiny a dějepisu na FF UP v Olomouci. Zde jsem se také zapojila do nejrůznějších uměleckých projektů a když přišla revoluce, která nám mnohým dala křídla a dodala odvahu, šla jsem na volnou nohu do Prahy.
V době, kdy jsi začala se zpíváním už na vážno – řekla bych, že je to pomalu 30 let – ještě nebyl takový přetlak nových českých tváří, které by ti šlapaly na paty. Co je třeba k tomu, aby zpěvačka zůstala na vrcholu?
Má milá, před 2 lety jsem 30 let na scéně oslavila velkým koncertem v Lucerně – to jen na upřesnění. Máš pravdu, že jsem patřila do první vlny, která se v 90. letech prosadila po boku již etablovaných umělců, velkých osobností naší hudební scény. Můj „rozjezd“ ovšem nebyl žádný sprint. Makala jsem osm let v divadle Semafor, v rádiu Evropa 2, s kapelou, prošla jsem dvěma muzikály /West Side Story a Jesus Christ Superstar/, kde jsem byla obsazena do hlavní ženské role, ale teprve muzikál Dracula mi pomohl prosadit se, přišly zajímavé nabídky pro mě jako sólovou zpěvačku a já jsem se stala známou.
No a co je třeba, aby se na zpěvačku ani po tolika letech nezapomnělo, tak to je jednoduché. Musí být zdravá a chtít dát své profesi, když ne maximum, tak aspoň skoro maximum. Musí zpívat a přicházet se stále novými a pro své fanoušky zajímavými projekty. Měla by si věřit a milovat z podstaty jako takové hudbu. Jen tak k sobě přitáhne další pro věc zapálené lidi, kteří jí budou nápomocni.
Jezdíš, koncertuješ, zpíváš… Jaká tvoje písnička je ti nejbližší, nikdy se ti neomrzí a doslova k tobě promlouvá?
Rozhodně nemám jen jednu jedinou písničku. Pravdou je, že koncert musí být vydlážděn hity, které lidi čekají. Upřímně ráda zpívám třeba Dej zpátky čas, Zatmění nebo Jsi můj pán. Síla krásné melodie s textem, který je mi blízký, tak to je nejspíš důvod, proč znovu a znovu se ráda pouštím do důvěrně známé písně.
Připravuješ desku původních písniček, všimla ses, že dnešní mladí interpreti si skládají i textují písně sami? Ty jsi to nikdy nezkoušela?
Obdivuji každého, který se vlastní tvorbou zabývá… všechna čest, klobouk dolů … Já jsem se vždy cítila jako interpret, který rád proplouvá hudebními žánry, které má rád. Nezpívám tedy jen pop, ale miluji swing, latinu a také šanson. Léta poslouchám ty nejlepší z nejlepších na světě a samozřejmě i české ikony. Nicméně začínám zkoušet psát vlastní texty. Jsem velmi náročná a zaplať pámbu i soudná, tak si myslím, že to asi ještě chvilku potrvá, než se posunu do levelu, kdy budu s něčím spokojená. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby se mi v tomto ohledu dařilo a své pocity bych mohla vyjádřit vlastními verši. S hudbou se uvidí… zatím loudím u kamarádů o hudební materiál.
A teď trochu o Leoně – ženě: Vypadáš skvěle. Měla bys pro ostatní ženy nějakou radu, jak se udržet pořád hezká a svěží?
Myslím si, že skvěle určitě nevypadám, ale jsem spokojená s tím, co vidím. (smích) Vím, kolik mi je a čas je neúprosný. Ale beru to s lehkostí a mám se ráda takovou jaká jsem. Fajn je, že cítím, že mám stále hodně energie, prostě jedu naplno, hodně vydržím a mohu investovat do nejrůznější práce mnoho sil. Uvědomuji si ovšem i svůj strop a nezapomínám na regeneraci fyzickou i psychickou. Ráda sportuji, chodím do společnosti, krmím duši hezkými kulturními zážitky, mám na sebe více času, dítě je už dospělý muž. Zajímám se také o zdravý životní styl a troufám si říct, že žiju v balanci. Ráda chodím do přírody a dopřávám si také wellness masáže, umím se jak se říká odměnit. Odráží se to potom zejména na psychické pohodě.
A otázka, která mě opravdu zajímá: Jak trávíš volný čas? Čím se bavíš, co děláš, učíš se něco nového?
Pravidelně hraju tenis, chodím do fitka, na procházky, ráda vařím, čtu a chodím do divadla. Víc jak rok se poměrně intenzivně denně učím angličtinu, konečně! Ono mě totiž také hodně nakoplo, že syn studuje v Itálii, já více cestuji a no a v cizině holt musím mluvit anglicky. Potkávám a poznávám nové zajímavé lidi a byla by škoda, kdybych si s nimi nemohla popovídat. Na svá „zralá kolena“ jsem šla do sebe a prostě se snažím, to je vše.
Připravila: Šárka Schmidtová
