Můžete ji vidět jako fešnou maminku v seriálu Ulice. Potkat se s ní v Divadle Bez zábradlí nebo ji zahlédnout v nějaké reklamě. Marcela Rojíčková je nejen herečkou. Měla tu čest stát po dlouhá léta za zády takovým velikánům, jako byl například režisér Jiří Menzel, kterému dělala asistentku režie.
Vystudovala jsi herectví, jak vzpomínáš na první léta „herečky“?
První léta byla nádherná. Měla jsem ohromné štěstí na samé „velikány“. Mé první filmové krůčky před kamerou byly po boku Jirky Schmitzera. Na jevišti mě v roli Barunky potkalo krásné herecké setkání s paní Libuškou Havelkovou, představitelkou Babičky od Boženy Němcové. Karel Smyczek si mě vybral do seriálu Správná šestka, ve kterém jsme s Jirkou Strachem hráli zamilovaný pár. Jirka byl v té době právě čerstvě přijatý na FAMU na režii. Jezdit na natáčení do Jižních Čech v autě s paní Stellou Zázvorkovou a poslouchat její barvité, poutavé vyprávění, je pro mě dodnes nezapomenutelné.
Hostovala jsi v Divadle Na Vinohradech, jak tu dobu vzpomínáš?
Z Divadla na Vinohradech mi zůstal v srdci Mirek Dlouhý, se kterým jsem hrála Cecilku v Jak je důležité míti Filipa. A bylo pro mě nesmírně dojemné potkat se po mnoha letech na place s jeho syny dvojčaty při natáčení Ulice. Také jsem velmi vděčná za možnost pracovat s rozhlasovou režisérskou legendou Karlem Weinlichem, díky kterému jsem poznala, jaké je stát po boku takových hvězd, jako jsou a byli Vlastimil Brodský, Vašek Postránecký, Iva Janžurová, Eliška Balzerová, Radek Brzobohatý a další.
Později jsi herectví upozadila a pracovala jako asistentka režie. Jistě jsi mohla uplatnit svoje herecké zkušenosti.
Byla to pro mě obrovská výhoda. Měla jsem k hercům blíž, byla jsem jedna z „nich“ a taky mě tak brali. Navíc, když někdo nemohl být na zkoušce, protože třeba točil, hrála jsem ho já. Měli jsme s Jirkou Menzelem dohodu, že kdyby se chystala nějaká vzpoura v podpalubí, tak že mu dám zavčasu vědět. Ale naštěstí k tomu nikdy nedošlo. On měl své herce opravdu upřímně rád a oni jeho. Což ale neznamená, že jsem ho občas nemusela usměrnit, když třeba neměl svůj den. Nesmírně si vážím, že na můj poradní hlas dal. Byl skvělý mentor, nesmírně vzdělaný, laskavý a pokorný. Nejlepší radu, jakou mi v životě dal je, že když něco nevím, tak ať se nebojím zeptat! Takže se tím od té doby řídím a všem doporučuji!
V poslední době tě vídáme v seriálu Ulice, kde hraješ maminku, jak se v té roli cítíš?
Moje role Bohunky Duškové se krásně vyvíjí. Začala jako ukázková distingovaná demagogická matka neustále prudící ředitelku v ředitelně, časem se přehoupla do vyloženě neurotické a hysterické matky, kdy svými výstupy a kontrolou dohnala svou dceru Žofii k sebepoškozování. Byla to pro mě docela herecká výzva. Musela jsem vystoupit z mé komfortní zóny. A doslova se položit do hysterické polohy. Snad úspěšně, soudě podle reakcí a komentářů diváků, kteří mou postavu neměli rádi a někteří si mysleli, že jsem taková i v reálu, že bych to jinak takhle nezahrála! Naštěstí teď už je na tom Bohunka lépe, protože je rozvedená, po terapiích a zamilovaná. Nicméně napětí ještě bude. Myslím, že Žofce se její nový přítel a to, co bude následovat, nebude úplně líbit.
Ty máš ale, shodou okolností, také dceru.
Ano a moje herecké výstupy ji náramně baví, protože mě zná v úplně v jiné poloze. Máme spolu moc hezký vztah a vždy pro mě byla prioritou. Dnes už je dospělá, studuje poslední ročník medicíny na 2.LF UK a bude psychiatričkou. Jako máma z ní mám samozřejmě velkou radost. Mezi její vášně patří psaní, na které ji teď při náročném studiu bohužel nezbývá čas, ale v budoucnu se k němu chce vrátit. Je autorkou sci-fi a fantasy trilogie Osm světů, kterou jí vydalo již v útlém věku nakladatelství Mladá fronta.
V seriálu Ulice tvoji dceru Žofii hraje mladá herečka Kateřina Ujfaluši. Jaké to je – vidíš v ní i sama sebe ve svých začátcích?
Kačenku Ujfaluši mi seslalo samo nebe. Vyloženě jsme si sedly nejen herecky, ale i lidsky. Setkaly jsme se před kamerou, když jí bylo čerstvě šestnáct let. Mzitím odmaturovala a je jí už devatenáct. Letí to neuvěřitelně a dělá mi radost pozorovat ji, jak herecky rozkvétá. Snažím se jí být oporou a ona ví, že se na mě může s čímkoliv kdykoliv obrátit. Ale je to i naopak. Zrovna před pár dny byla Kačenka mým poradcem na telefonu, když jsem si konečně vytvářela svůj herecký profil v profesionální herecké databázi Actorsmap. Trávíme spolu čas i mimo natáčení, voláme si. Nemůžu říct, že bych v Kačence viděla sama sebe, ale určitě si uvědomuji, že mi možná v jejím věku nějaká bližší podpora zkušenější herecké kolegyně chyběla. Naštěstí jsem později tuto podporu získala v již zmiňovaném Jirkovi Menzelovi.
Hrála jsi i v mnoha reklamách, ať už našich nebo zahraničních, na jakou nejraději vzpomínáš?
Ráda vzpomínám na reklamu pro Jižní Koreu, režisér přiletěl s celou tlupou a já vůbec netušila kdo je kdo, všichni si byli tak podobní. Pořád si vše natáčeli a fotili a na konci mi režisér přinesl jako poděkování dárek – svetr a vyfotil se se mnou. Asi se mu mě zželelo, když viděl, jak v mraze mrznu v lehkém kostýmu. Ale opravdu velký dojem na mě udělal ve světě reklamy nesmírně uznávaný režisér Martin Werner, se kterým jsem natáčela reklamu pro Švýcarsko a Francii.
Když jsem zjistila, že točí s takovými hvězdami jako je Robert de Niro, Roger Federer a Leo di Caprio, cítila jsem obrovskou zodpovědnost a nervozitu. Navíc jsem hrála francouzskou novinářku, takže ve francouzštině. Netušila jsem, že miluje improvizaci. Místo naučeného textu jsem improvizovala v cizím jazyce. Ale zvládla jsem to a byla jsem na sebe pyšná. Po celou dobu oslovoval každého herce jménem. A když jsem dotočila, podal mi ruku. Poděkoval a nechal celý štáb zatleskat. Nikdy jindy jsem nic podobného nezažila. A poslední reklama? V létě pro Voyo, hrála jsem sestřičku na gynekologii. Na place byla sranda a tu já mám ráda.
Uplatnit se v dnešní době jako herečka, když je vás jako máku, je náročné, kde v sobě bereš sílu bojovat o místo na slunci?
Je to zvláštní, ale já tím, že jsem svou hereckou kariéru po dlouhá léta v podstatě sama sobě „sabotovala“, tak teď se ve mně probudila nějaká skrytá síla. Poprvé v životě jsem si udělala herecké portréty a založila si svůj herecký profil. Mám kolem sebe úžasné podporující ženy, takový můj záchranný kruh. Věřím, že můj čas ještě přijde. A tak m i držte palce!
Připravila: Šárka Schmidtová
