Na první pohled ideální život. Vítěz Muže roku, účastník MasterChefa, milující manžel a otec Vojta Urban. Jenže právě tlak na výkon a dlouhodobý stres přivedly Vojtu Urbana až na hranici vyčerpání a zdravotních problémů.
Knihu Dost dobrý život se rozhodl napsat pro ty, kteří chtějí takové situaci předejít a žít opravdu dobrý život. Je to průvodce každodenními návyky pro zdravé tělo i psychickou pohodu pro všechny, kdo nemají k dispozici mentálního kouče, výživového poradce nebo osobního trenéra. Ukáže, jak lépe zvládat stres, upravit stravování, zkvalitnit spánek i zařadit pohyb. Dobrý život totiž nezačíná výkonem, ale rovnováhou.
Ve své knize velmi otevřeně popisujete moment, kdy jste se dozvěděl, že máte jen několik spermií. Pamatujete si okamžik, kdy vám definitivně došlo, že za tím stojí dlouhodobý stres a způsob života, který jste do té doby považoval za „zdravý“?
Ano. Byl to takový paradox. Na papíře vypadal můj životní styl lépe než u průměrného člověka a zároveň si člověk minimálně do 30ti myslí, že je nesmrtelný a „musí něco vydržet“. Byla to srážka s realitou a uvědomění, že rovnováha a radost jsou nad výkonem a perfektním plněním každodenních návyků.
Na první pohled jste žil život, který by mnoho lidí označilo za úspěšný – sport, televize, podnikání, rodina. Myslíte si, že právě lidé, kteří „fungují“ a zvládají hodně věcí najednou, přehlížejí varovné signály těla nejčastěji?
Myslím, že to je plošný problém. Můj život byl rychlý a náročný, ale možná stále jednodušší než ten mnohých maminek a tvrdě pracujících lidí, kteří řeší třeba trochu jiné výzvy a stresory. Takže ignorování výstražných kontrolek našeho těla nebo psychicky bych označil jako plošný problém, protože bolavá záda, nadváhu a únavu bereme jako „nový standard“, se kterým se potýká mnoho lidí v okolí.
V knize často pracujete s myšlenkou „dost dobrého života“, nikoli dokonalého života. Co pro vás osobně znamená hranice mezi zdravou disciplínou a nezdravým perfekcionismem?
Díky za skvělou otázku. Pokud bychom to chtěli vyčíslit, tak je to určitě známé Paretovo pravidlo 80:20. Pokud mám nějaký cíl jako hubnutí nebo uzdravení těla, měl bych být možná trochu striktnější (např. 90:10), ale stále to nemusí být 100:0, což na nás vytváří ohromný tlak a touhu po zakázaných věcech. Samozřejmě ne v případech, kdy mám třeba eliminační dietu. Tam prostor pro uhnutí není, ale je to většinou jen krátkodobá záležitost. No a na té psychologické úrovni to u mě bylo o tom, že jsem si přepnul svůj vnitřní kompas z výkonu a usilování o dokonalost na radost a smysl.
Váš koncept Urbanlife propojuje vědu, zkušenost i každodenní návyky. Jak poznat rozdíl mezi skutečně funkčními doporučeními a nekonečnou záplavou „biohackerských“ trendů, které dnes zaplavují sociální sítě?
Většina návyků, které jsou pro nás opravdu důležité, v nějaké podobě stejně každý den děláme. Jen ne tak dobře, jak by naše tělo potřebovalo. Jsou to například pitný režim, přirozený pohyb, kvalitní jídlo, dostatečný spánek atd. Tyto věci nejde očůrat a je naivní, že bychom mohli žít nadále v nesouladu s přirozeným střídáním dne a noci a dalšími faktory, které naši předkové respektovali milióny let našeho vývoje. Takže žádné zázraky na počkání, ale pěkně od těch někdy nutných, bezplatných každodenních základů.
Ve své práci se často setkáváte s páry nebo rodinami. Jak velký vliv má podle vás partnerský vztah na naše fyzické zdraví?
Naprosto zásadní. Všichni to známe. Když je ve vztahu nepohoda, pomyslná šeď prostupuje do všech dalších oblastí našeho života. K tomu často potřebujeme naší dušičce ulevit nějakým „zlepšovákem nálady“ v podobě cukru, alkoholu apod., takže vztahy jsou důležité i pro naše návyky. No a o jejich vlivu na celkovou spokojenost, wellbeing atd. už toho bylo myslím napsáno dostatek a věřím, že každý ví, že bez kvalitních vztahů není zdraví ani kvalitní život.
Když se dnes ohlédnete zpět za obdobím, které v knize popisujete jako téměř vyčerpávající, co byla ta nejdůležitější lekce, kterou jste si z něj odnesl? Nejen jako kouč, ale jako člověk.
Neztrácet čas žitím života někoho jiného. Takže být sám sebou, čehož může být někdy opravdu náročné se dopátrat, co to vlastně znamená. A že dost dobrý stačí.
Připravila: Martina Vydrová
