Do kin přichází romantická komedie Jak přežít svého muže, ve které si zahrál i Marek Němec. Co o své postavě prozradil?
Jak k vám přišla role ve filmu Jak přežít svého muže? Znáte se s autorkou knihy, podle které film vznikl, Janou Bernáškovou?
Roli mi standardním způsobem nabídli Jana s Rudou (Rudolf Merkner, manžel Jany Bernáškové, scenárista a režisér filmu). Předtím jsme se vůbec neznali. Vlastně ani nevím, jak na mě přišli.
Kývl jste na tuto nabídku hned?
Nejdřív jsem zjišťoval, o co jde. Jaký je to žánr a tak podobně.
A co vás přimělo k tomu ji přijmout?
To, jak Jana komunikovala – přirozeně a svěže. Cítil jsem hned, že je úplně normální. Já totiž strašně nerad pracuju s psychopaty a tady bylo v tomto ohledu všechno hned od první chvíle naprosto v pořádku.
Četl jste knížku, která byla předlohou filmu?
Bohužel jsem na to zatím kvůli pracovním povinnostem nenašel čas. Knížku jsem si koupil, ale zatím leží nedotčená na mém nočním stolku. Myslím ale, že to pro natáčení filmu zase až tolik nevadilo. Kdybych ji četl, už by mě to něčím determinovalo. Takhle jsem se mohl spolehnout na scénář a explikaci mé figury režisérem.
A dojde vůbec někdy na její přečtení?
Mám to určitě v plánu. Už jen ze zvědavosti, je to bestseller.
Koho ve filmu hrajete?
Hraju nesmělého scenáristu Karla. Je to takový muž v pozadí. Ne ten, kterého si všichni hned všimnou. Když si představíte tři chlapy, kteří vejdou do hospody, z nichž je jeden hlasitej, druhej krásnej a třetí normální, tak Karel bude ten, co přijde jako čtvrtej.
Je vám tato postava blízká?
Je mi blízká ve své nesmělosti. Mám rád, když můžu překračovat hranice studu. Všechny bariéry, které je třeba překonávat, mě přitahují. Každé omezení s sebou nese dramatické napětí, a to divák ocení.
Co se vám na Karlovi naopak nelíbí?
To že je pořád nadrženej. Ale je to film o lásce a s ní je spojená i láska fyzická. Tím jste mi nahrál na další otázku.
Jaké to bylo natáčet milostné scény pod režijním vedením manžela vaší herecké partnerky?
Byl to samozřejmě bizár! Ale naštěstí prostředí zde bylo důvěrné a plné zdravého rozumu. Důležité je dobře vysvětlit záměr, a pak najít prostředky, kterými ho uskutečníte. Rozhodně tady nešlo o nějakou neurvalou šmajchlovačku. Při milostných scénách je to ale vždycky taková hodina estetiky a biologie – musíte „sáhnout“ na místa „hezky“. A na to kouká vždycky asi deset lidí.
Film se zabývá tématem Jak přežít svého muže (míněno toho nepravého). To se ale dá obrátit i na ženy. Máte na to nějakou radu jak?
Trpělivostí.
Dá se podle vás poznat, když člověk potká toho pravého/pravou?
To, jestli byl někdo ten pravý nebo pravá, se často pozná až zpětně. To budu asi schopen posoudit, až mi bude 95 let a budu umírat a bilancovat. Člověk se během života vyvíjí a mění, a tak se může stát, že potká i víc pravých i nepravých partnerů.
Co je podle vás v lásce důležité?
Důležité je mít štěstí a natrefit na člověka, který mluví stejným jazykem jako vy. A pak taky záleží na tom, jak je kdo flexibilní a do jaké míry dokáže druhému říkat to, co on potřebuje slyšet. Tím ale nemám na mysli vypočítavost, ale spíš určitý druh empatie.
Film Jak přežít svého muže osloví asi hlavně ženské publikum. Máte pocit, že rozumíte ženské duši?
Ženská duše je podle mě krajina širá. Generalizovat se to podle mě nedá. Snažím se rozumět tomu, co ženy chtějí. Učit se ale asi budu celý život. Příběh filmu je hodně o vztazích. Nejen partnerských, ale i o přátelství.
Co pro vás přátelství znamená?
Přátelství je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí. Někdy mě mrzí, že jak člověk prochází různými fázemi života a zažívá věci, které jsou s nimi spjaté, může se občas s některými přáteli míjet. Na druhou stranu ale není ani dobré ulpívat na některých přátelstvích jen ze sentimentu. Podle mě je důležité se v životě posouvat stále dál i s přáteli.
A co v přátelství považujete za nejdůležitější?
Umět se společně zasmát svým životům. Je skvělé mít kumpány, kteří vás nešetří, a když je třeba, klidně vám i řeknou, že jste trapák.
Připravila: Jana Lohrová
