Do kin jde nová komedie Marty Ferencové V dobrém i zlém. Jednu z postav si zahrál i Martin Hofmann. Co o natáčení prozradil?
Jak reagujete na nečekané návštěvy?
Nečekané návštěvy se mi nedějí, to s mým diářem vlastně ani nejde.
Jaký jste soused?
Jsem tichý soused, o mně nevíte.
Máte doma uklizeno, anebo jste spíše bordelář?
Byt mám uklizený, ale na mém stole je jistý nepořádek. Nicméně já mu rozumím.
Své role si už poctivě vybíráte. Co vás tedy přimělo přijmout roli ve filmu V dobrém i zlém?
Roli jsem vzal především proto, že se mi líbil scénář, časově to bylo možné, během příprav jsem nezaznamenal žádné varovné signály, a především jsem znal režisérku Martu Ferencovou. A těšil jsem se na Táňu s Petrou a na Jiřího. Chodil jsem na něj už na gymplu a během celého studia DAMU. A pak také. Tohle měla být naše první větší spolupráce, do té doby jsme se vždy potkali jen velmi okrajově.
S režisérkou Martou Ferencovou jste se na place potkali už i při práci na filmu V létě ti řeknu, jak se mám. Čím je pro vás práce s ní jedinečná? Čím vám její styl režírování pomáhá?
Já musím Martě složit velkou poklonu. Ona je režisérka, která má ráda svoje herce a svůj štáb. A já jí mám také velmi rád. Je mi s ní vždycky dobře, baví mě mluvit s ní v pauzách natáčení, zasměju se s ní. Ona je chytrá zajímavá osobnost, snoubí se u ní inteligence a empatie s velkým nadhledem, s kladným vztahem k lidem jako takovým, má lehkost, humor, často se jí smějí oči, je klidná a nepropadá hysteriím, ani když vznikne při práci třeba docela velký problém. Neřve na lidi a je vždycky slušná. Myslím, že vám všichni řeknou, že se s ní cítí velmi bezpečně a fajně, stejně tak že s ní půjdou rádi pracovat znovu.
Natáčení tohoto snímku bylo psychicky i fyzicky velmi náročné, ať už kvůli vedrům a uzavřeným prostorám, anebo kvůli náročnosti na fokus, jelikož vše stálo “jen” na čtyřech hercích a obrovském množství textu. Jak se na takové natáčení připravujete, abyste ho psychicky i fyzicky zvládl?
Vedro a vzduch byl problém, to je pravda, nicméně my věděli, že to tak bude. Překvapení se nekonalo. Ten fokus se v takových podmínkách drží od desáté hodiny natáčení už docela blbě, ale jste v tom všichni spolu, podržíte se. Povzbudíte. Jste k sobě ohleduplní. Prostě si v tom pomůžete a zároveň víte, že ve vodě v zimě by to bylo horší. Vidíte, jak ostatní makají, nestěžují si. I to vás posiluje. Myslím, že každý z nás už točil v horších podmínkách. A nutno říct, že Marta měla skvělé asistenty režie, kteří se o nás opravdu výborně starali.
Vaše postava se živí jako hasič. Přál jste si jako malý kluk být hasičem? Jaká jiná zajímavá povolání jste už v rámci svých postav zažil? Které z nich pro vás bylo nejzvláštnější?
Jako dítě jsem chtěl být zcela jistě zvěrolékař. Hasič by byl velmi ok, ale já to tehdy měl jasné. Jako herec jsem hrál novináře, trenéra, právníka, zabijáka, premiéra, samozřejmě policajta, soudního lékaře, ale hodně mě bavil taky jeden nezaměstnaný, co nakonec dělal popeláře. A pak jeden rebel a bohém, který se přátelil s jistým budoucím prezidentem. Zvláštní pak byl ten soudní lékař, to je nasnadě. Když slyšíte reálný záznam z té práce, nebo když vidíte nějaké věci z toho procesu, tak víte, že to nemůže dělat každý. A uměl bych to říct i jinak:-).
Herectví je pro vás vším a jste si v něm jistý v kramflecích. Kdyby se ale stalo, že byste si musel vybrat jinou profesi, která by to byla?
Chápu, že to myslíte dobře, ale herectví pro mne není, nebylo a doufám, že nikdy nebude vším. Mám to rád, to ano, a kdybych mohl stát před tou volbou ještě jednou, asi bych volil stejně. Kdybych si ale musel vybrat teď něco jiného, tak bych chtěl vozit turisty po laguně na Bora Bora na vodních skútrech. Já bych jezdil první a oni za mnou. Nebo bych jezdil poslední, to je jedno. A když ne na Bora, tak klidně někde v Řecku. Tam by to bylo bez té laguny, ale myslim, že mi to nevadí.
Ve filmu vaše postava hraje brilantně na klavír. Hrál jste přímo vy, anebo se to vyřešilo trikově či dublérem?
Tak tohle vám neřeknu. Zkuste hádat. Je to tajemství. A mimochodem, zas tak brilantně to nebylo.
Vaši kolegové si vás chválí nejen pro váš talent, profesionalitu a naprostou organizovanost, ale také pro to, že se na ně dokážete neobvykle nacítit a komunikovat s nimi s bezbřehou empatií. Uvědomujete si tento svůj talent? Už vás tento talent někdy doslova zachránil?
Pokud se se mnou kolegové cítili dobře, tak já z toho mám jenom radost. Bylo mi s nimi skvěle a mám je rád. Opět se mi potvrdilo, že je moc důležité, s kým jdete dělat. To, co jdete dělat. A že se k lidem máte chovat hezky a vstřícně. Možná to bylo tím, že jsme byli tak malá herecká skvadra, ale vzniklo tam mezi námi něco docela blízkého. Chtěl bych Petře, Táně a Jiřímu říct, že to pro mne byla radost. To, že jsou skvělí velezkušení herci, to o nich všichni víme. Pro mne však byly nejvíc naše terasy a krátké pauzy při nočních natáčeních. Děkuju. A moc přeju tomuhle filmu, aby se na něj chodilo. Aby ho diváci měli rádi. Aby se říkalo: „Je to inteligentní a sakra zábavný, skvěle ironický a chytrý v dialozích, občas docela vostrý, ale nikdy ne vulgární, nepodbízí se to a na konci to má v sobě nějakou naději.“ Tak uvidíme.
Boris Rösner byl vaším cenným průvodcem povoláním, máte někoho takového i nyní, i když už byste v podstatě vy mohl být tím průvodcem pro nějaký nový herecký objev?
Boris odešel a Hana Maciuchová také. Už jsem tedy v té profesi musel nějak dospět. A pořád tu mám milovaného a nejlepšího Bolka Polívku.
Připravila: Nikol Klevcovová
