Česká televize uvede novou komedii z tvůrčí dílny kreativního producenta Jaroslava Sedláčka Když lumpa trápí pumpa. Jednu z rolí si v ní zahrál i Martin Myšička.
Role ředitele je sice nevelká, ale důležitá. Co vás zlákalo k tomu, abyste ji přijal? Jaká jsou vaše stěžejní kritéria při výběru rolí?
Chtěl jsem znovu pracovat s režisérem Jiřím Vejdělkem, lákala mne spolupráce s hereckými kolegy a líbil se mi i scénář. A to jsou vlastně i, jak říkáte, ta stěžejní kritéria při výběru rolí. No a samozřejmě k nim patří i honorář.
Váš ředitel je charakter, který nevychovává jen žáky, ale i rodiče. Myslíte, že i v dnešní době se takoví lidé najdou? Máte sám podobnou zkušenost, samozřejmě klidně mimo pedagogický obor?
Určitě se najdou. Myslím si, že to v podstatě umí a dělá každý dobrý pedagog, tedy především na základní škole, tam je ten kontakt silnější. Asi bych to ale spíše nazval tak, že na rodiče působí, než že je přímo vychovávají. Na to už je asi pozdě. My jsme měli obě dcery na waldorfské škole a tam se kontakt učitelů s rodiči velice podporuje. Kontakt ve smyslu spolupráce a vzájemné podpory. A pokud byl ve třídě nějaký problémový žák, téměř vždy se ukázalo, že jsou problémoví právě i ti rodiče, respektive celá rodina.
Ocitnout se na place s Jiřím Maryškou a Zdeňkem Godlou bude patrně i pro herce z proslulého Dejvického divadla jistý zážitek.
Bylo to fajn setkání, jak přímo na place, tak i ve volných chvílích při čekání v karavanu.
Sám jste se párkrát ujal režie divadelních her, působil jste jako umělecký šéf Dejvického divadla, umíte si užít, když nejste zodpovědný za výsledek projektu, na kterém se podílíte jen jako herec?
Tak to si užít umím, je to totiž pohodlné, obzvláště když cítím, že pan režisér a jeho tým vědí, co chtějí, a my herci cítíme, že vzniká něco smysluplného a pěkného. Jsem ovšem typ herce, který tu odpovědnost za celek vždy poměrně silně cítí a prožívá, a dělám vše pro to, abych i já svým přispěním nějak tomu celku prospěl. A nejvíce mne naplňuje a baví, když jsem součástí týmu, kde to tak mají i ostatní, a to nejen herci, ale i všechny další složky štábu, prostě když nastává spolupráce a vzájemná inspirace. To je pak radost, a dokonce tak může vzniknout něco, co by nikdo z nás sám nedokázal.
Máte za sebou nespočet filmových i divadelních rolí. Které disciplíně mírně nadržujete?
Každá disciplína má své plusy a minusy. Jako grunt vnímám práci v divadle. Dobrodružství při zkoušení nové inscenace, odhalování jiných světů. Při představeních je pro mne důležitá souhra s kolegy a také ten přímý kontakt s divákem, teď a tady. Hrajeme také vždy celou hru, máme to, my herci, více ve svých rukou. Při práci v televizi a ve filmu je zase fajn ta různorodost, setkám se s mnohými jinými kolegy, podívám se na různá zajímavá místa a hraní pro kameru má též své kouzlo. A když je dobrý scénář, silné nebo zajímavé téma, je radost být u toho. A práci s mikrofonem mám také rád. Jednání pouze slovem. Prostě mne baví ten mix, že můžu dělat všechno a střídat to.
Připravil: Radek Konečný
