Blogy

Blog: Příběh o kokosu

Žijeme v relativním dostatku. A přesto stále málo. Jak by asi vypadal ideální stav. Situace, kdy bychom s čistým svědomím a zcela nezištně mohli prohlásit, že teď jsme opravdu spokojeni. Bez skrytého záměru oslnit bývalou spolužačku nebo účelově vytočit závistivou sousedku.

Život není peříčko

Jako bychom měli stále nutkání s něčím, za něco nebo proti něčemu (i někomu) bojovat. Často se cítíme ohroženi, občas nemilováni, mnohdy nepochopeni a sem tam zklamáni. Nebo klamáni? Rčení, že život není peříčko, případně procházka růžovou zahradou, známe asi úplně všichni. Tak jsme si to přeci nastavili a tak s tím taky souhlasíme?!

Doba je podivná. Ani špatná, ani dobrá, ani veselá, ani smutná. Doba je prostě přesně taková, jakou jsme si ji vytvořili. Je naše.

K dokonalosti jen krůček

Každý další den se dozvídáme o nových možnostech, jak si zjednodušit život. Co si pořídit, čím se vybavit, co zdokonalit. Jak být ještě úspěšnější, výkonnější, obdivovanější. Díky čemu budeme vypadat mladší, přesvědčivější, schopnější. A nemusíme nutně zůstávat jenom na povrchu! Vždyť v nabídce je dnes už opravdu ledacos. Ezoterické semináře praskají ve švech a nejrůznější alternativní směry už několik let zažívají obrovský boom. Vše samozřejmě ve jménu šťastnějšího života.

Nakonec, proč ne?

Já jen – jak je tedy možné, že těch ‚happy‘ lidí zas až tak moc nepřibývá? A někdy mám dokonce takový nepříjemně vtíravý pocit, že je tomu zrovna naopak.

V téhle souvislosti se mi vybavila scéna z letní dovolené. Ohromně natěšeni jsme se (já, manžel a naše dvě děti) na celých deset dnů ocitli v naprosté exotice a s nadšením objevovali její krásy i nečekaná úskalí. Vjemů bylo nepočítaně, legrace hodně, úsměvných situací celá řada a radosti, že jsme všichni pěkně spolu, tak akorát.

Srážka s kokosem

Na jedné z procházek palmovým parčíkem nedaleko bělostné mořské pláže jsme narazili na kokos, a to doslova. Synek, právě lízající kaktusovou zmrzlinu, nestihl s dostatečným předstihem zmapovat terén, a o nečekaně velký ořech zakopl. Zmrzlina skončila rozplácnutá zčásti na tričku, částečně na písčité pěšině. Jediné, co mohlo nastalou situaci aspoň trochu zachránit, bylo řádné vypořádání se s kokosákem.

Nové dobrodružství

Vůbec ale nešlo o pomstu nebohému plodu! Impulzem k akci bylo nové nadšení a vidina zajímavého dobrodružství, a to nejen pro syna. Manžel se totiž záhy s elánem chopil iniciativy a slíbil dítěti, že společně ořech očistí, rozlousknou a ochutnají. Protože čerstvě utržený (= upadnutý) kokosový ořech bude jistě chutnat dočista jinak, než ten vysušený, co si občas pořídíme v obchodě u nás doma.

Pobaveně a s láskou jsem ty dva sledovala. Neváhali vynaložit obrovské množství energie, aby – bez řádných nástrojů – maxi ořech pečlivě očistili a zbavili masité zelené slupky, pod níž se ještě ukrývala tvrdá hnědá skořápka. Dlouhé minuty se nejrůznějšími způsoby pokoušeli ořech rozlousknout a postupně si získali i malé publikum místních. Šlo o vcelku veselou taškařici, z níž nakonec moji dva chlapci vyšli jako jednoznační vítězové. Kokos se nakonec podařilo nejenom rozlousknout, ale i ochutnat, byť většina voňavého mléka vytekla díky poněkud neodborné manipulaci na zem.

Jak chutná radost

Tenhle kokosový ořech chutnal jako žádný jiný, nikoli ale pro svou čerstvost. Jeho konzumaci provázely pocity radosti nad zdoláním nesnadného úkolu a nadšení z vítězství. Jsem si naprosto jistá, že kdyby jim v tu chvíli někdo jiný nabídl už naporcovaný kokos, třeba z místního obchodu, tihle moji dva dobyvatelé by návrh bez jediného zaváhání odmítli.

A jak tahle kokosová příhoda souvisí s úvodními řádky? 

Zamýšlela jsem se nad tím, co nám v našich složitých, přesto stále zjednodušovaných životech, chybí. A naopak – co přebývá.

Dělejme „to“ obyčejně

Možná, že už delší dobu postrádáme takové to zdravé a přirozené nadšení dělat úplně obyčejné věci. Obyčejně si povídat, obyčejně si vyjít ven, obyčejně pozdravit kolemjdoucího nebo se jenom obyčejně usmát na dítě v kočárku. Udělat úplně obyčejnou svačinu a obyčejně se zeptat, když nám něco není jasné. Obyčejně žít a obyčejně přemýšlet.

Třeba je načase vzít trochu té obyčejnosti na milost. Pustit k šípku zaručené recepty na cokoli, moudré rady těch, co vědí, a dobré zkušenosti anonymních tváří z televizních obrazovek. Namísto toho se obrátit k sobě a svým blízkým, a společně zkusit budovat ty opravdu velké věci, které ovšem musí stát na úplně obyčejných, tedy zdravých základech.

Autorka: Lea Raif

Zdroj informací: Lea Raif
Zdroj fotografií: Pixabay

Diskuze: příspěvků