Známe se dlouhá léta, a proto si spolu tykáme. Film Dívka na koštěti byl pro ni zlomový a po letech se k příběhu Saxany vrátila v pražském Studiu Dva. Ale především je zpěvačkou, která se může pyšnit nestárnoucími hity.
Celý život tě provází role Saxany, nevadí to už trochu?
Rozhodně je to milá připomínka skvělého filmu a koho by to netěšilo! Míň už mi dělá radost vědomí, že mi tehdy bylo jedenadvacet let a dneska jsem už radostně pracující důchodkyně. To bych snad ani neměla říkat…
Ale vždyť pořád vypadáš skvěle! Neříkám to jen já, ale i spousta jiných!
Víš, čím to je? Mám v sobě energii, působím na lidi jako akční žena, která je neustále v pohybu. Nebudu na sebe prozrazovat, že i já se ráda povaluji a nic nedělám. Ale zase na druhou stranu chodím pravidelně cvičit, dokonce kvůli skvělé cvičitelce jezdím přes celou Prahu až do Dejvic! A taky se nevyhýbám procházkám, i když někdy se jdu projít a skončím ve Večerce u zmrzliny. To je moje veliká neřest, jsem schopná vzít lžíci a zbaštit na posezení celou krabici! Takže pak se zase musím hýbat.
A v neposlední řadě máš pejska, který vyžaduje jít párkrát za den ven, ne?
Přesně tak. No někdy Kačenku trochu odbudu a vypustím ji na zahrádku. Kačenka je nenáročná. Především je to veliký mazel. S každým by chtěla kamarádit.
Zdá se, jako by se ti stárnutí vyhýbalo. Co takhle plastické operace, zkusila jsi něco?
Ne a nemám to v úmyslu. Nechci vypadat jako plastiková panna, jak se dneska mnohým dámám povedlo. Jsem taková, jaká jsem a nic na tom měnit nehodlám.
Role Saxany ti přinesla další role, považuješ se za herečku?
Možná z leknutí. Byla to všechno veliká náhoda. Moje první zkušenost s kamerou je ale hodně vtipná. Bylo to ve filmu Potkal jsem Einsteina, pánové! a já, héééérečka, jsem se pak moc těšila na to, až se na plátně uvidím. A nikde jsem se nenašla. Až po čase mi jeden skalní fanoušek poslal výstřižek z toho filmu. A po velkém úsilí jsem si všimla, že jsem se mihla kdesi v pozadí. A Saxana? Režisér Vorlíček si mě vyhlédl v Divadle Semafor a pozval mě na konkurz, po kterém jsem si s ním povídala a asi jsem mu vyhučela díru do hlavy.
A další filmy následovaly?
Pár jich bylo. Kuriózní je, že „nejslavnější“ jsem byla na Slovensku, kde jsem hrála hlavní roli ve filmu Otec nebo jsem si zahrála v seriálu Nepokojná láska. V Česku jsem naposled dostala roli ve filmu Andílek na nervy a měla jsem tu čest i v několika seriálech. Ale moje parketa je zpěv.
Baví tě ještě pořád vystupovat?
A jak! Je přece úžasné, že mě mají lidi rádi. Takže i když je někdy náročné cestovat z Prahy dál, nevadí mi to. Je to neskutečné, ale když pak lidi zpívají se mnou písničku Koukej, se mnou píseň broukej, tak jsem šťastná, že pořád můžu dávat radost. Někdy vystupujeme spolu s mou dcerou Bárou Vaculíkovou a šikovná je i moje vnučka Coco, která nejenže zpívá, ale i velmi dobře dabuje.
Kromě zpívání a hraní i maluješ, to mi řekni, jak ses k tomu dostala!
Nějaké to výtvarné nadání máme v rodině, maloval třeba můj dědeček. Jednoho dne jsem to zkusila. Hned s větším plátnem. Pak jsem začala malovat i po kamenech. A jsem schopná pomalovat nakonec cokoli. Pro mě je to taková forma terapie – dělám něco rukama, odpočinu si u toho, zklidním se. Doporučovala bych to každému. Dnešní svět je samý hon a shon. Přijde mi mnohem smysluplnější něco namalovat než koukat do mobilu. To je totiž to, co já vůbec nedělám.
Připravila: Šárka Schmidtová
