Dnes pro vás máme příběh Olivie. Nejprve Olivii imponovalo, že se její partner rozhodl starat se o společné finance, ale když jí pak vydával jen tolik peněz, kolik sám uznal za vhodné, a navíc musela skládat z každého nákupu účty, došla k názoru, že takhle tedy ne!
Když to znělo rozumně
Nějaký čas jsem byla sama, bylo mi už přes třicet let, takže jsem Adama ve svém životě uvítala. Když jsme se poznali, připadal mi jiný než ostatní. Klidný, systematický, vždycky měl plán. (Nejspíš ho měl i v rámci té seznamky, na které mě oslovil.) Když jsme se viděli poprvé, prohlásil: „Každý platíme za sebe. Je to férové.“
Přikývla jsem. Připadalo mi to dospělé. Nezávislé. A byla jsem nezávislá, to se mi líbilo, nakonec jsem nehledala kasičku, ale partnera. Vztah se rozvíjel, Adam byl pozorný, často jsme se vídali, ptával se mě, jak se mám. Když mluvil o naší budoucnosti, používal „my“. Tetelila jsem se radostí, že se mnou počítá – to zas tak běžné není, jak jsem u předchozích vztahů zjistila.
Peníze budu řešit já
Když jsme se sestěhovali, navrhl mi Adam, že bude spravovat finance. Naše finance. Nepřišlo mi to nijak zvláštní, vydělával slušné peníze, i já, investovat neumím, takže kdo jiný by se o ně měl postarat?
„Vyznám se v tom,“ prohlásil, „ať máme přehled.“
Znělo to prakticky, a protože jsem byla zamilovaná až po uši, s klidem jsem mu posílala celou svoji výplatu. „Kdykoli budeš potřebovat peníze, řekni si,“ zněla Adamova nabídka, ale ani to nebylo nutné. Adam mi posílal na účet tu tisíc, tu pět tisíc, nepochopila jsem klíč, ale fungovalo to. Kupovala jsem jídlo, obstarávala domácnost, i na kabát a boty mi zbylo.
Docela to fungovalo, jen do doby, než se začal Adam vyptávat.
Nekonečné dotazy
Tehdy jsem si dovolila podotknout, že bych potřebovala, aby mi poslal nějaké peníze navíc, blížilo se jaro, chtěla jsem si koupit něco na sebe. Nemluvě o tom, že i Adam by potřeboval trochu omladit šatník
„Na co ty peníze potřebuješ?“ pustil se do mě.
„Na oblečení.“
„Jaké oblečení?“
Zasmála jsem se. „Bude už teplo, potřebuju něco nového na sebe, abych v práci nedělala ostudu.“ Myslela jsem si, že jsem vtipná, ale Adam se neusmál, jen se na mě tak zvláštně podíval a v té chvíli jsem měla divný pocit, jako bych ho snad chtěla okrást.
Ty peníze mi dal, ale já si najednou připadala jako malé dítě, které prosí rodiče o kapesné.
Podivný požadavek
Jednoho večera mi můj partner oznámil: „Myslím, že je nejvyšší čas, abychom začali šetřit na byt. To znamená: Žádné zbytečné utrácení. A abych měl přehled, odteď budu vydávat peníze jen proti účtence.“
Nechápala jsem. „Jak to myslíš?“
„Dám ti peníze, něco koupíš a přineseš účtenku. Musíme mít kontrolu.“
„Cože? A co karta?“
„Kartou platit nebudeš. Hotovost je přehlednější.“
Seděla jsem u stolu v jídelně jak spráskaný pes. Studovala jsem, našla si dobrou práci, snažím se dál vzdělávat, abych měla ještě lepší plat a takhle jsem dopadla? Budu prosit o každou korunu?
„Ty mi nevěříš?“ vyjela jsem na něho. Začínala jsem toho mít dost.
„To není o důvěře. To je o systému.“
Sebrala jsem se a šla spát s tím, že ráno je moudřejší večera.
Týdenní účtování
Přesto jsem na ten nesmyslný požadavek přistoupila a začala sbírat účtenky. Pečlivě jsem je rovnala a došlo to tak daleko, že jsem se bála, že nějakou ztratím. Vždycky na konci týdne, v neděli, jsem předstoupila před Adama a skládala účty.
„Proč jsi utratila tolik za jídlo? A co je tohle – ty jsi šla na oběd do restaurace?! To si neumíš vzít něco z domova?!“
Ošila jsem se: „Ráno jsem pospíchala a pak byla celý den v práci.“
„Měla sis koupit něco levnějšího,“ vyštěkl na mě.
Uběhlo pár týdnů, drtilo mě to čím dál víc. Pozornosti od Adama ustaly, sex začínal být mechanický, ani jsme si moc nepovídali – neměla jsem náladu. Adam si toho ale nejspíš ani nevšimnul, celé večery řešil akcie, investice, ceny bytů.
A pak se to stalo, zaplatila jsem velký nákup kartou. Zapomněla jsem. A neměla účtenku. A vlastně ani dost hotovosti.
„Ty jsi platila kartou? Říkal jsem, že to nemáš dělat!“
Konec vztahu?
Seděla jsem sama v koupelně, kam jsem před Adamem utekla a došlo mi, že takhle to dál nejde. Že tohle není partnerství, že žiju jako pod kuratelou, bojím se jít na kafe s kamarádkou, bojím se koupit si cokoli, abych neposlouchala výčitky.
K čemu mi bude byt s tímhle člověkem?
Ale rozhodla jsem se to ještě zkusit a u večeře jsem Adamovi rezolutně oznámila: „Chci mít přístup ke svým penězům.“
Podíval se na mě překvapeně. „Proč? Vždyť to funguje.“ „Pro tebe možná, pro mě ne.“ Bylo to odvážné, ale říct jsem to musela. Bylo to poprvé, kdy jsem se mu postavila. Hlas se mi třásl, ale nezmlkla jsem.
Ještě pořád jsme spolu. Výplatu si nechávám, ale nejsem si jistá, jestli je naše finanční situace vyrovnaná. Dost dobře nevím, co s tím, přijde mi logické, aby byly peníze na jedné hromadě, ale abych prosila o každou korunu? Zjistila jsem, že Adam je velký šetřílek, já si zase ráda dopřeju – a v tom se rozhodně neshodneme. Máme se tedy rozejít?
Názor koučky Hany Adamíkové
Co se týče finančního uspořádání, vřele doporučuji, abyste si budovala svou vlastní finanční rezervu. Ta totiž dává pocit jistoty a také možnost mít kam sáhnout, pokud přijdou nenadálé životní změny. Dobře také funguje, pokud si partneři určí částku, kterou budou přispívat na chod domácnosti a stanoví si společné finanční cíle. Osobně vnímám, že je důležitou složku tvoří také částka, s níž manipulujete dle svých preferencí.
Pokud jste si například uvědomila, že si ráda dopřáváte, zkuste se sama sebe zeptat, zda jsou všechny vaše nákupy nutné. Neznamená to, že nebudete utrácet vůbec, avšak chytře. Například si vybudujete efektivní šatník, který není třeba měnit celý každou sezónu. Plus se naučíte část vašeho příjmu odložit. Jde o vybudování návyku, který Vám přinese větší pocit jistoty a možnost rozhodování. Co se týče partnerství – pokud s partnerem počítáte do budoucnosti a dovedete-li si s ním představit život, pokuste se najít společnou cestu vašeho dalšího fungování. Domluvte se tak, abyste se v nové situaci oba cítili dobře.
Hana Adamíková
Koučka, mentorka, lektorka i spisovatelka. Věnuje se osobnímu rozvoji, tématům sebedůvěry, vnitřního klidu a partnerských vztahů. Pro ženy napsala knihy Uzdravte své sebevědomí, a Staňte se magnetem na muže, ve kterých je možné najít mnoho návodů na to, jak žít spokojený a naplněný život.
Více informací najdete na www.hanaadamikova.cz.
Připravila: Věra Hájková
