Tanečnice Romana Motlová říká, že dobrý tanečník musí umět snášet rány, a to nejen fyzické. Pro bývalého boxera a současného trenéra boxu Roštu Osičku je zase tanec velkou neznámou. Jak se tomuto páru bude dařit v televizní soutěži StarDance, která vypukne za pár týdnů?
StarDance je doslova protkaná nejen ladnými pohyby a krásnými šaty, ale také mnoha překvapivými momenty. A jedním z nich je i to, že nikdo nikdy neví, jak to vlastně dopadne. A že i ti, kteří mají více křížků, můžou obrazně řečeno pěkně zamíchat kartami. Jak se na toto „míchání“ připravuje Rostislav Osička?
Je pro vás StarDance soutěž, výzva nebo zábava?
Pro mě je tanec velká neznámá, jako kluk jsem ho hodně podceňoval. Ale je to nádherné, má to dynamiku.
Vnímáte jako výhodu, že jste sportovec?
Já jsem popravdě na sporty docela antitalent. Ostatní boxeři hrají tenis, nohejbal a podobně, a já byl vždy spíše jednostranný.
Je horší dostat pěstí, nebo vypadnout ze StarDance?
Pěstí jsem nedostal už dlouho a StarDance je jen hra. Moc na to nemyslím. Já se chci tancem pokochat, aby mi do života něco dal. Na vítězství nemyslím, musíme z toho mít s Romanou dobrý pocit.
Jaký byl první trénink?
To bylo něco! Přišlo mi nemyslitelné, abych se naučil tančit – tolik kroků a otoček! Ale nakonec to jde… Ovšem byli jsme jako mistrová a nemehlo. Já jsem zvyklý na velkou bolest, a tanec je hodně v hlavě, je to o pohybové paměti. Když vypadnu z rytmu, znervózním, ale na druhou stranu nerad prohrávám, nevzdávám se.
Jakou zkušenost z boxu lze uplatnit při tanci?
Díky boxu jsem trochu exhibicionista. A také solitér, nepotřebuji kolem sebe denně dvacet lidí. Vystačím si sám se sebou, přemýšlím si nad sebou, maluji. S Romanou spolu v páru souzníme.
Co se vám vybaví, když se řekne swing?
Staré filmy. Krásné navoněné ženy, galantní muži. To dnes vymizelo. Když dám příklad – jdu ven se psem, potkám dámu také se psem, pozdravím ji a na ní je vidět, jak je zmatená. Honí se jí hlavou, jestli jí náhodou nechci ublížit. Rád bych, abychom se dostali do kolejí, jako to bylo dříve.
Co je pro vás největší motivací, kritika nebo pochvala?
Musí to být v rovnováze. Když člověk chce, tak se vše naučí a hlavně začne tanec vnímat jinak. Kdyby mě Romana jen sekýrovala, byl bych z toho smutný a nebavilo by
mě to.
Jste zvyklý trénovat ostatní. Jaké to je být v opačné roli?
Už mi není dvacet. Romanu ctím jako profesionála a vidím, jak naše spolupráce funguje.
Projeví se tanec také ve vašich obrazech?
Teď jsem maloval jižní Moravu, její folklór, tam je také tanec. Ale až se vrátím z Moravy a začne StarDance, tak začnu malovat soutěž a myslím, že z toho bude pěkná výstava k mým šedesátinám.
A jaký je názor taneční partnerky Romany Motlové?
Honila se vám hlavou nějaká jména, se kterými byste chtěla tančit?
Popravdě vůbec. Já jsem docela televizní barbar, raději čtu nebo jsem venku se psem. Napadlo mě, že bych chtěla herce nebo sportovce. Ale nejdůležitější pro mě bylo, aby ten člověk chtěl trénovat. Ono se řekne tanec, to bude jednoduché, ale je to tvrdý sport, jako každý jiný.
Jaké vlastnosti musí mít dobrý tanečník?
Musí být dříč a jít přes bolest. Musí umět snášet rány a to nejen fyzické, ale hlavně psychické. Když ho v soutěži porazí pár, který byl horší. Na něco takového se člověk nedokáže připravit a sbírání se z toho je horší. Musí být poctivý sám k sobě a musí být týmový hráč, protože pár jsou dva, ale hodnotí se jako jeden.
Je pravda, že tanec vychovává pravé gentlemany?
Tanec je velmi emotivní a je hodně o prvním dojmu. A pokud jdete na parket a tančíte, nemáte čas předstírat. Na řadu přijdou první vjemy a ukáže se vaše pravé já. Spousta tanečníků výborně tančí, ale nevyzařují pozitivní energii a diváky potom tanec nebaví. Když ze sebe při soutěži potíte krev, tak se odhalíte až na dřeň. Tanec formuje tělo i ducha. Toto chování pomáhá i lidem v jiných profesích. Umí se chovat, nosit oblek, ví, kdy zastavit. V Čechách je stále ještě oblek jako maska, ale už se to lepší.
Jaké byly vaše dojmy po prvním tréninku?
Měla jsem strach, že ho nepřeperu. Přeci jen je to osmdesát kilo svalů, s ním nehnu. Ale když jsme si spolu poprvé zkusili pár roků, tak to najednou šlo. Projevila se jeho individualita. Z boxu má skvěle zvládnuté těžiště v těle, mně ho stačí nasměrovat. Rosťa zná směr, já ho naťuknu a on pokračuje dál. A díky němu mám vnitřní klid.
Připravila: Marcela
Foto: Česká televize/David Raub
30. 9. 2015
