Nadaný syn svých rodičů se řízením osudu nedostal na hereckou školu ve své rodné zemi – rozhodl se proto pro studium v zahraničí, ve Francii, kde vystudoval muzikálové herectví. K muzice má blízko – jako kluk založil kapelu a léta už vystupuje s estrádním orchestrem Condurango Báry Hrzánové.
Chodil jste jako kluk za rodiči do divadla, nebo vás divadlo netáhlo?
Jako malý jsem chodil do divadla velice často, téměř každý den. Jako větší jsem chodíval jsem psát úkoly do divadelních šaten. Když jsem vše dodělal, šel jsem se dívat na představení z portálu, nebo z provaziště. Když jsem měl prázdniny, chodil jsem moc rád i na dopolední zkoušky. Ale vůbec nejvíc jsem miloval, když mě rodiče vzali s sebou na zájezd, to byl vždy takový sváteční výlet.
Mělo to, že máte známé rodiče, nějaký vliv na školu, kamarády, znamenalo to výhody – nebo naopak nevýhody?
Asi jsem to bral vždy tak, jak to bylo. Určitě výhod byla spousta, třeba to, že jsem mohl být tak často v divadle. Nevýhodou mohlo být to, že když jsem občas šel ze školy rovnou domů, tak jsme se s rodiči vždy akorát minuli, jelikož šli do práce. No a kamarádi to všichni brali taky tak, jak to je. A žádné výhody, či nevýhody z toho neplynuly.
Ve Francii hrajete v několika divadlech, můžete nám některou z rolí přiblížit?
Rád bych zmínil jeden z mých srdečních projektů Les Histoires de l’Oncle Will (Příběhy Strýčka Willa). Je to divadelní série, kde hrajeme v šesti hercích, ve stylu pouličního divadla, velká díla Williama Shakespeara. Pan režisér samozřejmě adaptoval texty a zkrátil je, takže takového Hamleta odehrajeme za 50 minut. Často hrajeme více postav a všichni jsme zároveň muzikanti, tak se doprovázíme i hudebně. Skládáme písně, děláme šermířské souboje atd. Hrajeme převážně venku, ale už jsme hráli i v divadle, nebo v šapitó. Máme nazkoušených již šest her a další jsou v plánu. Já mám tu čest hrát postavy jako Romeo, Falsatff, Banquo, Laert, Polonius, Caliban či Casio.
Dostal jste skvělou příležitost hrát v pražském divadle Kalich ve hře Dobře rozehraná partie. Jak to zvládáte, pendlovat mezi Paříží a Prahou?
Největší problém mi dělá organizace, jak to všechno naplánovat. Jeden večer jsme například s kapelou Bára Hrzánová a Condurango hráli na zájezdě asi 3 hodiny od Prahy a druhý den jsem měl odpolední premiéru jednoho představení 2 hodiny od Paříže. Zatím si to moc užívám a uvidím, jak dlouho mě tohle pendlování bude bavit. Je to velice zajímavé, člověk pozná spoustu lidí a spoustu toho zažije. Ale je mi jasný, že se to nedá takhle dělat věčně, ale dokud nemám žádné větší závazky, tak to jde.
Autor: Šárka Schmidtová
