V neděli uvede Česká televize novou minisérii Podezření, ve které hlavní roli ztvárnila Klára Melíšková. Co o své postavě prozradila?
Účast v Podezření označujete za největší výzvu kariéry. V čem?
Byla jsem nadšená z typu postavy a jejího rozsahu, který Štěpán ve scénáři vykreslil. Na první dojem se postava Hany Kučerové jeví jako záporný charakter. Nechtěla jsem, aby působila černobíle. Hledala jsem, odkud pramení, že se takto chová, že takto působí na lidi, že se uzavírá do svého světa, že moc nekomunikuje, že nedává najevo emoce. Nechtěla jsem, aby působila jednoznačně jako padouch anebo jako oběť. Chtěli jsme divákovi předestřít tuto postavu v celé její barevnosti a nejednoznačnosti.
Jak jste tedy pracovala se ztvárněním Hany? Měla jste volnou ruku?
Čtvrt roku před natáčením jsem si scénář neustále pročítala a zkoušela si představovat, jak bych Hanu hrála. První natáčecí den jsem zjistila, že je ta představa povrchní, že je to takto málo. Byla jsem buďto moc jemná, nebo moc hrubá. A s režisérem Míšou Blaškem jsme postupně našli tu její frekvenci a v té jsem se potom mohla rozehrát. Mohla jsem potom v rámci té frekvence rozehrát všechny barvy jejího charakteru.
Tu hlavní postavu tedy společně s Vámi vytvářel i scenárista a režisér?
Rozhodně ano! Michal právě mimo jiné velmi pečlivě hlídal tu jemnost a hrubost a svými přesnými připomínkami mě dokázal vést. A co se týče scenáristy Štěpána Hulíka, ten sice nebyl přítomen na natáčení, ale dostával denní práce a několikrát mi svou připomínkou velmi pomohl být přesnější. A také pro mě bylo velmi důležité naše napojení s Deniskou Barešovou, mou filmovou dcerou, a vlastně se všemi kolegy, se kterými jsem jako Hana přišla do kontaktu.
Svůj podíl na výsledném vzhledu mají ale jistě i kolegové z maskérny.
Určitě! Evička Ungrová vymyslela vlasy a tím dodala velmi podstatný element k mé nenalíčenosti. Důležitou roli zde hrají brýle, které Hana téměř nesundá. Ve scénáři bylo uvedeno, že má Hana silné dioptrie. Kvůli blízkým záběrům kamery jsem musela mít opravdové dioptrické brýle, které z určitého úhlu pohledu lehce deformují obličej. Hrála jsem tedy se skly se třemi dioptriemi. S Evou jsme to měly vymyšlené tak, že budu mít minusové čočky, které dorovnají plusové dioptrie. První natáčecí den jsem ale zjistila, že se mi v těch čočkách motá hlava, takže jsem se rozhodla hrát jenom v těch dioptrických brýlích. Což pro mě byla velmi zajímavá zkušenost. Vše do půl metru přede mnou jsem měla zvětšené a vše, co bylo za touto hranicí, bylo rozmazané a vlastně mi to pomohlo představit si, v jakém světě asi Hana žije, uzavřená ve svém světě za tlustými brýlemi.
A čím Vás Hana Kučerová chytla? Pamatujete si na nějaký konkrétní moment ve scénáři?
Asi jak je neproniknutelná. Jak nevíte, co se v ní odehrává. A začalo mě bavit rozkrývat, co všechno za tím může být. Je to skvěle napsaný, vrstevnatý příběh, ve kterém není nic jednoznačné, a vy se můžete rozhodnout, na co tam dáte důraz. Napřed si řeknete: to je úplně příšerná, zlá ženská, vůbec s ní nechci mít nic do činění. Když jsem ale scénář četla víckrát a nechávala ho sebou procházet, tak mě jí začalo být líto. Začalo mi docházet, že tam budou nějaká zranění z dětství, ze života, staré křivdy. Jak vše hledám sama v sobě a snažím se rozkrývat vlastní strachy nebo stereotypy, naskakuje mi to i u mých postav.
Vaši dceru hraje Denisa Barešová. Jak jste se potkaly?
To bylo krásné. Na kamerové zkoušky přišla holka, vysoká téměř jako já, vyzařovala z ní taková pevná energie. Zkoušely jsme naše tři nejdůležitější scény. Hned při prvním jetí jsem cítila, že jsme se na sebe napojily a že k sobě prostě patříme. Při loučení po více než dvouhodinové práci jsme se objaly a obě se rozvibrovaly, prostě jsme najednou byly Hana a Tereza Kučerovy! Přiznám se, že jsem Denisku dřív neznala, ale jsem moc ráda, že se i na natáčení ověřilo, jak se k sobě hodíme. Cítila jsem, jako kdyby byla skutečně moje dcera. Vnímaly jsme nějakou opravdovost, možná i proto, že sama mám podobně starou dceru.
Byla pro Vás důležitá chronologie děje při natáčení, když jde o jasný vývoj postavy s časovou posloupností?
Chronologicky jsme netočili. Prvních čtrnáct dnů jsme strávili v domě Hany a Terezy. Za což jsem byla ve výsledku vděčná. Jak už jsem říkala, mohla jsem doobjevit Hanu v jejím domácím prostředí, nacítit si ji, sžít se s ní a s tímhle balíčkem poznání jít potom do světa tam venku. Do nemocnice, do vězení, k soudům. S tím, jak byl poskládán natáčecí plán, jsem byla vlastně ve výsledku moc spokojená.
V televizi dlouho hrajete vyšetřovatelku Marii Výrovou v příbězích o detektivech od Nejsvětější Trojice, ráznou aktivní detektivku. Nyní jste se ocitla na opačné straně: možného pachatele, případně i neprávem obviněné oběti. Co Vám sedí víc?
Všechno. Když mě ta postava chytne, je mi jedno, jestli je kladná, záporná, nebo komplikovaná. Musí mě jen něčím oslovit. Obojí se mi hrálo skvěle. Obě mi sedly a s radostí jsem jim propůjčila samu sebe.
Připravila: Katka Soušková
