Společnost

Rozhovor s Martinem Hofmannem o filmu Střídavka

V komedii režiséra Petra Nikolaeva Střídavka si zahrál oblíbený herec Petr Hofmann. Co o filmu prozradil.

O roli

Scénář byl umně napsaný. Bylo to svižné, chytré, ironické, ten humor nebyl zlý. Roli jsem přijal, protože jsem si myslel, že se budeme umět na place dohodnout, důvěřoval jsem bohatým zkušenostem Petra jako režiséra, který mi nad to imponoval svojí slušností a inteligencí. A těšil jsem se na kolegy – ti v mém rozhodování také hráli dost podstatnou roli.

O filmu

Film Střídavka by měl být zábavný, břitký, chytrý v dialozích, občas dojemný. Na lehkých nohách. Vůbec by pak neměl být blbý. Doufám, že takový bude. Věřím, že ze střižny vyleze komedie, za kterou se nikdo nebudeme muset ani omlouvat, ani stydět.

O natáčení

Na place se sešli herci, co se mají skutečně v oblibě. Myslím, že to bude na plátně vidět. A k tomu režisér jako Petr Nikolaev. A Petr Nikolaev jako skvělý člověk. Je to jeho film. My jsme ingredience v hrnci, on je šéfkuchař.

O postavě

Postava trenéra ženského sedmičkového ragby, který má čím dál tím víc dětí, ale především ho tankuje ragby. On má zřejmě nějak pocit, že se to v té rodině tak jako udělá samo. Nemyslí to zle, má dobré srdce, ale dost ho vystihuje věta, když matce svého dítěte, kterou si asi zapomněl vzít, řekne, že jí to dítě teda pohlídá. Je prostě milej. Takže shodu nemáme prakticky žádnou. Já jsem určitě milej o něco míň. Zas na druhou stranu asi vím, co mám dělat, když nedokážu dítěti srazit teplotu.

Ta moje postava je milující a má dobré srdce. S tím nemusíte vystačit, jistě. Ale v podstatě se jedná o postavu kladnou, ne zápornou. Že je trochu víc zaměřen na svou vášeň, na ragby, to ano. Až uvidíte ragby, bude vám to jasné. Mně to přijde v tom komediálním žánru docela milé. Ta jeho urputnost je úsměvná. S jakou zarputilostí to prožívá. Alespoň není vlažný. Určitě také není otcem, ani partnerem, který nevnímá svoje blízké a je fundamentálně sobecký. Ne. On má v sobě kluka – to se někomu může velmi líbit. Je schopen sebereflexe a posunu. A umí se omluvit.

 Je možné, aby partneři po rozchodu či rozvodu zůstali přátelé?

Je to často věc nadhledu a dobré vůle. Času. Schopnosti odpustit tomu druhému a také sobě. Mít špatné vztahy s lidmi, se kterými jste prožili kus života, říkali si „miluju tě“, s lidmi, se kterými jste třeba fotili první kroky vašich dětí, báli se o ně, když byly nemocné, společně se radovali z jejich prvních úspěchů, to je jednoduše smutné. Únavné, vyčerpávající. Často pro všechny zúčastněné.

A někdy to dost dobře nejde. Prostě to jeden z partnerů hrozně posere. Nebo v lepším případě oba. Pak můžou být ty rány tak hluboké, že dobré vztahy nejsou a nebudou. Potom je i příměří dobrá cesta. Moc bych přál všem dětem, aby se jejich rodiče po rozchodu nechovali jako naprostá hovada a našli v sobě to lepší.

O plánování

Myslím, že rozplánovat život a vztahy obecně nelze. Nicméně organizace těch praktických věcí je docela nutná, protože eliminuje zmatek, po kterém následuje zoufalá a často špatná improvizace. Organizace může být velmi úlevná, funkční a časově úsporná. Tedy jestli nevíte, co od rána do večera dělat pro větší slávu boží, zasloužíte samozřejmě bičem a nutno vám zakusit moje centrální plánování! Dělám si legraci. Možná.

Připravila: Katka Soušková

Zdroj informací: Bontonfilm
Zdroj fotografií: Bontonfilm

Diskuze: příspěvků