Výrazný mladý herec Šimon Bilina na sebe upozornil především v televizním seriálu ZOO. Koho zaujal, jistě si všiml, že se věnuje i zpěvu, komponuje písničky, se kterými vystupuje spolu se skupinou Ubuntu. Poslechnout si jeho charismatický hlas stojí za to. A hraje i v divadle, kam všechny zve.
Pamatuješ si na moment, kdy ses rozhodl být hercem? Nebo nešlo o okamžik, ale o pozvolnou cestu k herectví?
Pozvolná cesta vedla od dramaťáku ve dvou a půl letech, přes loutky, hudebky, nauky, koncerty, potkávání s lidmi, básně i přes herecké interakce s publikem či imerzivní divadlo. Teď, ve 29 letech, cítím tu sílu umění léčit. Obousměrně. Jsme zde, bychom tvořili. Někdo vaří, někdo řeže stromy, někdo pracuje ve zdravotnictví. I práce v supermarketu může být tvorbou. Jde o přístup, o záměr.
V dnešní době je, díky mnoha hereckým školám, silná konkurence. Nebál ses, že skončíš zapomenutý někde na oblasti?
Život je, řekl bych, o rozpouštění strachů. A mně v jeden moment došlo, že se jimi prostě nebudu zabývat a udělám si z toho takovou svoji posilovnu, že se budu soustředit na to, na co se soustředím a tím spíš si do života přitáhnu to, co opravdu mám rád, co miluju. Hraní na oblasti mi nepřijde nijak dehonestující, a nedělám tuhle práci proto, abych byl nebo nebyl zapomenutý. Miluju ji. A to jediné mi stačí. To všechno ostatní je bonus. Kdybych hrál na oblasti nebo v amfiteátru v Rocky Mountains pro deseti tisíce lidí. V tom v podstatě není žádný rozdíl. Navíc hraní na oblasti má tu výhodu, že se tam prokazatelně žije klidněji. A já mám pocit, že klid rovná se štěstí. Znám spoustu lidí, co takhle žijí a našli v tom štěstí a klid.
Už během studia na JAMU sis zahrál v divadle, jak jsi po absolutoriu nastartoval svou další kariéru?
To se tak nějak stalo samo, že život mě zavedl tam, kde jsem dnes. Hraní před kamerou prokládám hudbou a těším se na všechny ty nádherné písně, které se tak nějak samy tvoří. V nejbližší době vyjde píseň Máme to stejný s Tamarou Klusovou, za kterou jsem hluboce vděčný. Je to splněný sen.
V současné době hraješ v Praze v divadle, ale „slávu“ ti přinesla role v seriálu ZOO. Jak ses k roli Háďáka dostal?
Prostě jdete několikrát na kamerové zkoušky a pak najednou stojíte na place. Jsem vděčný, že tohle můžu dělat.
Každého by asi zajímalo, jestli patříš k těm, kteří musejí překonávat „hadofobii“?
Hadi jsou miláčci, není na nich nic nebezpečného, krom toho že tak vypadají. Když jste v klidu, nic se nemůže stát. Stejně jako s vosou třeba. Nicméně jednou přivedli rozdováděnou užovku červenou na plac a honem jsme museli točit. Takže jsem samozřejmě obdržel jeden kousanec a bolelo to teda čertovsky.
Seriál jednou skončí, myslíš si, že ti tvůj tak trochu exotický vzhled pomůže k dalším rolím?
Jsem otevřený dalším spolupracím, takže se těším na cokoliv, co přijde a bude to oboustranně dávat smysl.
Kromě zpěvu a natáčení hraješ i v divadle, kam bys nás teď na podzim pozval?
Přijďte na Branický zázrak v režii Jana Svěráka, třeba 6.10. nebo 25.11. či kamkoliv na koncerty, kterých máme požehnaně ale (nejbližší) nejvýraznější bude 21.10. Přijďte, můžete zažít atypický druh koncertu, který vás vtáhne dovnitř. Jste zvědavi? O co jde se dozvíte na sociálních sítích. @simon.bilina.
Připravila: Šárka Schmidtová
