Do českých kin vstupuje snímek Davida Laňky Útěk. Roli despotického otce si zahrál Štěpán Kozub. Co o své roli prozradil.
Po filmu Spolu je Útěk vaší další spoluprací s režisérem Davidem Laňkou. V čem vás natáčení s ním baví?
Mám pocit, že David na natáčení umí vytvořit něco čemu se říká kreativní prostředí. Svobodu si něco o postavě myslet a také ji vtisknout vlastní názor. Což mě prostě a jednoduše baví.
Po roli autistického kluka vám svěřil roli trochu despotického otce. Proč myslíte, že vám dává role, do kterých vás jiní režiséři tolik neobsazují?
To netuším. Ale baví mě to. Možná nemá tzv. tunelové vidění. Herec je tvůrce, měl by umět zahrát cokoli. A to David alespoň v mem případě vnímá absolutně. Vážím si toho a jsem rád, že ve mě vidí tuto rozmanitost.
Někde jste říkal, že v Útěku hrajete svého vůbec prvního filmového otce. Opravdu jste si nikdy tátu nezahrál?
Pokud si dobře vybavuji, tak ano, je to opravdu poprvé. Přitom mám ksicht čtyřicátníka, takže nevím, proč táty nehraju častěji (smích).
V průběhu natáčení jste prodělal vážné zdravotní plicní komplikace. Jaké to bylo točit a nemoci se pořádně nadechnout?
Bohužel to tak bylo. Nebylo to dvakrát příjemné. Nicméně věřím, že na výsledek to nemělo vliv. To by mě mrzelo.
Ve filmu máte i jednu nelehkou scénu rodičovského násilí. Jaké to je něco takového zahrát?
S tím jsem trošku zápasil. Nicméně situace to vyžadovala a pro příběh hlavního hrdiny to bylo zásadní vykreslení vztahu otce a syna. Takže ano, nepříjemné to je, jakékoli násilí před kamerou je nepříjemné, ale i to je součástí naší práce. Člověk se od toho musí rychle oprostit.
Viděl jste původní verzi filmu z roku 1967? Nebo jste se nechtěl nechat ovlivňovat?
Ne, nechtěl jsem ho vidět. Chtěl jsem jít do naší adaptace s čistou hlavou a nebýt ničím ovlivněn.
Proč by měli jít diváci do kina právě na Útěk?
Kvůli intenzivnímu příběhu, kvůli tématu, o kterém vypráví. Kvůli velkým hereckým příležitostem mladých herců. A taky trochu kvůli mně.
Připravila: Eva Albrechtová
