Proč tak často myslíme na jídlo? Jak to, že se ráno rozhodneme žít zdravěji, a po obědě se naše rozhodnutí rozplyne v caffè latte?
Všechny vzorce našeho chování, i ten stravovací, máme uložené hluboko v našem podvědomí a je jen otázkou duševního rozpoložení, jakou chuť na nás mozek vytáhne. Podle nálady a hormonální nerovnováhy se nám chutě střídají. A jistě mi dáte za pravdu, že někdy se frekvence výkyvů podobá horské dráze.
O chutě na různé potraviny v souvislosti s naším rozpoložením jsem se začala zajímat před více než deseti lety. Do svých pořadů, článků a podcastů si zvu kapacity z rozličných oborů, aby mi pomohly objasnit, proč má jídlo nad námi takovou moc. Většina z nás ví, že když ubere kalorie a přidá pohyb, zhubne a cítí se fajn. Jak snadné. Jenže! Proč se tedy opětovně vracíme tam, kde nám bylo mizerně. Ke zvykům, které nejen že nefungují, ale mnohdy nás i devastují.
Sbírám informace ze všech koutů světa a sleduji psychologické aspekty bažení po jídle u mých klientů a vše mi potvrzuje jeden fakt. Potřebujeme pochopit, kde se berou naše chutě a zkusit si je vizualizovat, jako když si představujeme svou budoucnost. Tak trochu jako výklad karet. Cesta od přejídání k „normálnímu“ jedení není jednoduchá. Ale nutná. Pokud člověk chce být zdravý a spokojený po všech stránkách, potřebuje si dovolit rozklíčovat vlastní motivy chování k jídlu.
Všechny jsme dokonalé a na chuti k jídlu není nic špatného. Když ji neovládáme, neznamená to, že jsme selhaly nebo máme slabou vůli. Potřebujeme jen pochopit, že naše tělo a chutě nám ukazují, do jaké míry je v pohodě mysl. Výkyvy emocí způsobují přibírání na váze jednoznačně. Nadváha slouží jako krunýř proti nebezpečí světa a my se obalujeme emočním tukem a schováme se tak do bezpečí. Pak jsme na sebe naštvané, že jsme selhaly. Ocitáme se v bolestném kruhu zločinu a trestu – jídlo – dieta. A tak to jde pořád dokola.
Nejspíš jste někdy zkoušeli umlčet chutě prášky, jablečným octem, koktejly nebo samy sebe ošálit krabičkami. Ale nefunguje to, že? Možná se vám na chvíli povedlo chutě zmást, ale ony se vrátily v plné síle zpět. Proto je lepší přestat s chutěmi bojovat a „uzdravit“ je. Porozumět tomu, proč v nějakém okamžiku bažíte po sladkém a v jiné chvíli zase potřebujete pizzu.
Protože mám sama za sebou několikaletou válku s chutěmi a v mém oboru mi prošly rukama stovky klientek, rozhodla jsem se napsat knihu – V moci jídla. Možná se bude jmenovat V zajetí chutí, s názvem si stále hraju. Chci shrnout letité poznatky, odborné výzkumy, příběhy klientek (inkognito) a doporučit vám mnou a roky prověřený systém kontroly chutí a metabolicky přívětivého stravování. A samozřejmě i pohyb a mentální trénink, bez nich jídlo ovládnout nelze.
Dnes jsem vám ve Zhýralce poodkryla karty a na závěr přináším pár vnějších momentů a vnitřních stavů, kdy neovládáme jídlo a ono kontroluje nás. Třeba si dokážete vzpomenout, jakým jídlem je řešíte vy.
Na co máte chuť, když:
• nezvládáte situace
• necháte se ovládat a neumíte říci ne
• nemáte sílu čelit vnějším vlivům
• nemáte sílu odporovat vnitřnímu hlasu
• jste unavená
• prožíváte složité životní období
• jste frustrovaná
• opomíjená
• nemilovaná
• jste líná
• když se radujete
Pozor! Někdo v těchto situacích na jídlo nemá chuť vůbec. To je také špatně. Ale k tomu se dostaneme někdy jindy.
Autor: Petra Krajčinovič
Foto: Edit B. Photo
