Pak nečekejte ani minutu a navrhněte ho na některou z Cen Via Bona. Nominace jsou otevřené, kdokoliv může přihlásit kohokoliv ze svého okolí. A to až do 7. června 2016.
Smysl Ceny Via Bona, která se každoročně udíllí v několika kategoriích, je neskutečný. Díky nim se totiž veřejnost může seznámit s lidmi, skupinou lidí či firmami, kteří/které dělají něco prospěšného pro ostatní. Jen tak. Uzávěrka nominací proběhne za necelý měsíc, v září můžete hlasovat pro svého favorita a v říjnu se dozvíte vítěze. Byť v tomto případě platí: vítězi jsou všichni lidé, kteří pomáhají.
Zdenka shání dárce
Místo mnoha slov je nejlepší praktický příklad, tak tady ho máte. Zdenka Wasserbauerová během téměř dvaceti let přesvědčila skoro 9000 lidí, aby vstoupili do registru dárců kostní dřeně. „Je mi 75 let a posledních 14 let jsem v důchodu. Jezdím po školách, přednáším a vysvětluju studentům i dalším mladým lidem, aby se šli zapsat do registru dárců kostní dřeně,“ říká.
Proč to dělá
Když byl Zdenčin vnuk ještě malý, onemocněl leukémií. Naštěstí takovou, u které se nemusela transplantovat kostní dřeň. Přestože to bylo pro něj i rodinu náročné, uzdravil se. „V nemocnici však na pokoji s ním ležel chlapec, který kostní dřeň od dárce potřeboval, ale bohužel se jí nedočkal a zemřel. Tehdy v našem registru bylo jen 11 000 dárců. Bylo to strašné, hodně jsem se kvůli tomu nabrečela. Jeden lékař mě viděl a řekl mi památnou větu: ,Plakat nestačí! Lepší je dělat něco pro to, aby se to neopakovalo.´ A tak to celé začalo,“ vypráví.
Křížem krážem
Zdenka nejprve sháněla dárce na svém pracovišti, což se jí podařilo, později začala objíždět střední školy. „V registru dárců kostní dřeně je dobré evidovat co nejmladší lidi, u nichž je vyšší naděje, že se skutečně stanou dárci. S přibývajícím věkem většinou také přibývají nemoci a člověk se už jako dárce kostní dřeně nehodí,“ vysvětluje.
Každoročně absolvuje desítky přednášek se studenty a protože nemá auto, jezdí po vlastech českých vlakem nebo autobusem.
Má to smysl
„Často se mě lidé ptají, jak dokážu skoro denně mluvit o tak vážném a smutném tématu. Ne každý případ má totiž dobrý konec. To je mi moc líto, ale raději myslím na ty, které dobrý konec měly. Podaří se zachránit 75 procent lidí, což je mnohem více než před pár desítkami let. Bez dárců se ale nikdy neobejdeme,“ připomíná.
A dodává, že její práce je opravdu náročná. „Motivuje mě ale to, že jsem měla štěstí a můj vnuk leukémii přežil, mám tedy životu co vracet,“ je přesvědčená.
Víte o člověku, který je prospěšný ostatním, stejně jako Zdenka? Pak ho nezapomeňte nominovat. A pokud byste třeba i vy sami chtěli Zdence pomoci, nebo ji (časem) v její bohulibé činnosti nahradit, také se obraťte na Nadaci Via, určitě vám kontakt ráda zprostředkuje. Více se dozvíte na www.nadacevia.cz.
Připravila: red
Foto: Nadace Via
10. 5. 2016
