Znovunalezená

Dagmar byla ženou mnoha tváří. Většinu z nich ovšem ukrývala hluboko pod nánosem nejrůznějších krémů, šminek a více či méně falešných úsměvů. Na své okolí působila poměrně sebejistě, ačkoli po delším pobytu v její přítomnosti jste získali plíživý pocit, že něco není tak docela v pořádku.

ilustrační obrázek
Zobrazit fotografii v galerii

Mírně trhavé pohyby a až extrémní sebekontrola té ženy nepůsobily kompaktně s tím, co říkala a jak sama sebe prezentovala. Nikdo o ní pořádně nic nevěděl. Snad jen to, že je dvakrát rozvedená, má dva dospělé syny a malý sídlištní byt.


Pravda byla taková, že Dagmar žila v neustálém vnitřním napětí. Permanentně se strachovala o živobytí a s dětmi ani bývalými partnery příliš dobře nevycházela. Na soukromý život neměla a vlastně ani nechtěla mít čas, protože žila v přesvědčení, že ji partnerství nemůže nikdy zcela naplnit. Naopak. Po dvou nepříjemných zkušenostech se už nehodlala pouštět do něčeho dalšího. Potřebovala klid najít, nikoli ho ještě více postrádat. 


Karel 

Karel si na Dagmar už nějakou dobu myslel. Bavila ho její legračně neurotická energie a pokaždé ho potěšilo, když se s ní náhodně setkal. Těm náhodám pomáhal co možná nejvíc, někdy i několikrát denně. Za tu dobu už přesně věděl, v kolik Dagmar odchází do práce a kdy se vrací. Kde nakupuje a jakým autobusem zpravidla jezdí. Občas se mu poštěstilo svézt se společně s ní výtahem a sem tam se pokusil i o nenucený úsměv či náznak rozhovoru. Dagmar pokaždé reagovala korektně, nikoli však srdečně či přirozeně. Karel často přemýšlel, kdo se za její hezkou, i když dosti upjatou tváří, doopravdy ukrývá.


Paneláková anonymita

Dagmar si Karla příliš nevšímala. Vnímala ho jen jako jednoho z mnoha anonymních sousedů toho nešťastného panelákového bydlení, kam se po posledním vleklém rozvodu se syny uchýlila. Bydlení v tak anonymním prostředí ji vůbec netěšilo a na jeho úroveň si musela ještě dlouho zvykat. Ačkoli šlo o byty s regulovaným nájmem, i tak měla na konci měsíce co dělat, aby své finance udržela pod kontrolou. 


Občas zaskočila na výpomoc do místního supermarketu, zvláště v letních měsících, kdy nabírali brigádníky na doplňování zboží. Dělala zkrátka, co mohla, ale život jí připadal těžký a neradostný. V šuplíku nočního stolku schovávala tišící léky a občas si jimi trochu vypomohla. Někdy, za zvláště temných nocí, uronila i nějakou tu slzu, aby alespoň v soukromí dala průchod navenek pečlivě ukrývaným emocím, a druhý den opět vystavila svému okolí neutrální a citově nezabarvenou tvář. To totiž byla nejlepší obrana proti… Proti čemu vlastně?!


Nejistota

Karel zneklidněl. Už čtvrtý den Dagmar neviděl. Zdálo se, že vůbec nevychází z bytu. Dokonce si i přivstal, aby nepropásl dřívější autobus, linku číslo 12, kterou Dagmar obyčejně jezdívala do práce. Sám byl v důchodu a čas si organizoval, jak potřeboval. Snažil se hledat v každém okamžiku života nejprve to hezké, a až následně – pokud to vůbec bylo třeba – řešil případné nedostatky. Problémy nenazýval problémy a své okolí často až popuzoval svou stále pohodovou náladou. Nikoho by ale ani ve snu nenapadlo, čím vším si Karel musel projít, aby svůj vnitřní klid našel. 


Po dalším dlouhém dni bez Dagmar, kdy se mu nepodařilo narazit ani na jednoho z jejích synů, se Karel konečně odhodlal k akci. Nevydržel už déle jen tak čekat a s obavou ve svých laskavých očích stanul u Dagmařiných dveří. Odkašlal si, trochu popotáhl a rázně zazvonil. Po krátké pauze zvonění zopakoval. S úlevou zaslechl šramot za dveřmi a cítil na sobě její pohled v kukátku. 


„Copak si přejete, pane Hanáku?“ zaznělo trochu ochraptělým hlasem. Dveře ale zůstaly zavřené. 


„Měl jsem o vás trochu strach, paní Mrázková. Dlouho jsem vás neviděl a … tak já jen, jestli jste v pořádku a něco nepotřebujete…?“


Karel napjatě postával za dveřmi a nechápal, co tady vlastně dělá. Najednou se cítil hloupě a byl by se i vydal zpátky domů, kdyby se najednou neotevřely dveře. Stála v nich pobledlá Dagmar, modré kruhy pod očima a tragicky smutný výraz nevěstily nic dobrého o jejím zdravotním stavu. Pár vteřin na sebe jen tak hleděli, až ho nakonec Dagmar pozvala dál.


Čaj o páté

Uvařila čaj a stále se cítila velice nesvá. Až bolestivě si uvědomovala nahotu své tváře, kterou tak nerada ukazovala. Nenalíčená si připadala ošklivější než normálně. Sama dosud nechápala, proč vlastně Karlovi otevřela a teď ho dokonce hostí ve své kuchyni!


Strávili společně velice příjemné odpoledne. Dagmar se Karlovi svěřila, že se její zdraví za poslední měsíce dosti razantně zhoršilo a snad díky nahromaděnému stresu se jí minulý týden neudělalo v práci dobře. Dokonce pro ni museli zavolat i záchrannou službu, aby vyloučili případnou srdeční příhodu. Lékař ovšem konstatoval pouhou momentální slabost, způsobenou částečně přepracováním a z velké míry zřejmě i déle trvající psychickou nepohodou. Doporučil pár dní klid na lůžku, procházky na slunci, a především radost ze života. 


Karel s údivem sledoval, jak Dagmařina dosud plochá tvář získává na plastičnosti a jak příjemně mohou uvolněné emoce dotvarovat obličej. Přestože se evidentně necítila dobře, náhle mu připadala ještě krásnější, než dřív.


Jako někdo jiný...

Karel a Dagmar se začali pravidelněji scházet. Občas zašli na dobrou kávu a malý zákusek do místní kavárny, a když si Karel (s jasným záměrem) pořídil štěně jezevčíka, vyráželi na delší společné procházky po okolí. Dagmar se najednou cítila nějak lépe, uvolněněji a podobně na ni pohlíželo i její okolí. Zkrásněla, omládla a její úsměv byl o poznání upřímnější. Její nepříjemně neurotická energie byla ta tam, protože před vámi náhle stála zcela jiná osobnost. Anebo ta dávno zapomenutá, mnohokrát oplakaná a díky Karlovi znovunalezená. 


Autor: Lea Raif

Foto: Pixabay


DISKUZE K ČLÁNKU

2

hezké počteníčko

ODPOVĚDĚT

4

Moc pěkné ke kafíčku...

ODPOVĚDĚT

4

ten článek už tu byl

ODPOVĚDĚT

3

Hezké čteníčko

ODPOVĚDĚT

4

Pěkný článek.

ODPOVĚDĚT
VLOŽIT PŘÍSPĚVEK
VSTOUPIT DO DISKUSE (5 PŘÍSPĚVKŮ)

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

ilustrační obrázek

Přirozený vývoj: Ukázka z připravované knížky Lei Raif

Autorka příběhů na nejrůznější témata, numeroložka a příležitostná kartářka Lea Raif nám dnes nechá nahlédnout...

ilustrační obrázek

Miladin příběh: Svůj život jsem darovala matce

Vztahy jsou zapeklitá věc, zvláště ty rodinné. A jde-li o vztah matka - dcera, bývá...

ilustrační obrázek

Hele, to nepomůže!

Věříme, že jste si oblíbili krátké tematické příběhy, které pro vás čas od času připravuje...

ilustrační obrázek

Ach ty domněnky...!

Dnes naše autorka Lea Raif přináší téměř komické vyprávění o tom, co dokáží lidské, a...

ilustrační obrázek

Příběh čtenářky: Přítel je na mně závislý a mě to dusí

Dnes pro vás naše autorka Lea Raif připravila krátký příběh čtenářky, která se nám svěřila...

ilustrační obrázek

Úvaha o štěstí

Příležitostné cestování MHD může být někdy docela zábava. Tedy pokud zrovna nejste účastníky nepopulární odpolední...

NAČÍST DALŠÍ

INZERCE

ŽHAVÉ DRBY

OBAG

Ahoj baby, chtěla bych se zeptat ohledně obag kabelek, jak jste ...

PRODLOUŽENÍ VLASŮ

Ahojky, chtěla bych se zeptat jestli máte zkušenosti s ...

PROBIOTIKA PRO DĚTI OD NAROZENÍ

Dobrý den, měl by prosím někdo tip na nějaká probiotika pro ...

DRBÁRNA

HORKÉ RADY

Bolest hlavy - migrény

Dobrý den, již pár let beru triptany na prevenci a ...

Domek

Dobrý den. Syn koupil hrubou stavbu a ma tam nějake ...

Bezbolestné trhání zubů

Dobrý den pane doktore, potřeboval bych spravit horní ...

PORADNA

© 2016, MeziŽenami.cz