Charismatickou herečku, ale také dabérku, moderátorku, básnířku či pedagožku Gabrielu Vránovou můžete aktuálně vidět například v Divadle na Vinohradech. Právě tady vznikl i náš rozhovor.
Váš syn Ondřej Kepka režíroval film Království poezie Gabriely Vránové, který vysílala Česká televize. Jak se vám s ním spolupracovalo?
My jsme se s Ondrou potkali při práci už dávno před tím, u jeho bakalářského filmu Dívka se zázračnou pamětí. To bylo moc fajn, protože tam hrál Vlastimil Brodský, který už při natáčení Ondrovi nabídl tykání, a tím mi usnadnil i oslovování syna při práci. Takže jsem mu říkala „Ondro“ nebo „rejžo“ a on mě zase někdy „Gábi“, někdy „mámo“.
My si s Ondrou dost rozumíme, dokážeme si říct, co se nám líbí i co se nám nelíbí. Jak se říká, maminka a režisér mají vždycky pravdu, tak tady ta maminka musí ustoupit.
Hrála jste mimo jiné i ve slavných „Chalupářích“ s Josefem Kemrem. To musel být velký zážitek, jak na něho vzpomínáte?
Ano, psala jsem o panu Kemrovi i fejeton do knihy Magnetický vítr, který se jmenuje Ferko-bači. Protože mi připomínal strýčka z matčiny strany, slovenského kněze a velice zvláštního muže, který byl na jedné straně báječný, společenský, vzdělaný pán, na druhé straně ale velice rázovité povahy. V Budapešti, kde nás hostil a také zpíval, se najednou z ničeho nic ztratil a můj muž ho poté našel sedět u pánských záchodků, kde si v koutku četl v breviáři. A to mi přesně připomnělo i pana Kemra. Ten byl schopen si naprosto obdobně sednout na výstavě plné lidí někam do růžku, nalít si vínko, zapálit cigaretku a relaxovat, číst si… A kolem proudily davy lidí.
Co se vám vybaví při vzpomínce na studentská léta?
Na studium na JAMU vzpomínám s největší radostí a láskou. Byla to sice pro naši rodinu ne příliš dobrá doba, nicméně na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně jsem se dostala i díky spolupracovníkovi mého otce, profesorovi Michalovi, protože vyhodil všechny posudky, které na mě přišly. Studium na JAMU bylo velice rozmanité a bohaté. V našem ročníku jsem byla nejmladší, přijímačky jsem skládala v lednu, když mi bylo 16 a půl. Ještě se komise divila, že mi není sedmnáct, ale odvětila jsem jim, že koncem července už mi sedmnáct bude.
Vyučovala jste na pražské konzervatoři. Mezi vaše první žáky patřili i Vladimír Dlouhý a Zlata Adamovská. Kde působíte nyní?
Spoluzaložila jsem Mezinárodní konzervatoř Praha, soukromou školu, kde teď učím hlavní obor – hereckou tvorbu a umělecký přednes. Ale letos jsem už vyhlásila, že tento rok končím. V současnosti mám deset hodin týdně, a to je vlastně polovina kantorského úvazku.
Co se svým žákům snažíte předat?
Snažím se, aby se dostali k mluvenému i čtenému slovu, aby si dokázali vybrat svůj zlatý fond. Protože chtějí-li se věnovat herectví, tak by si, podle mě, měli vytvářet tzv. zlatý fond. Tedy když je někdo někam pozve, aby byli schopni něco říct sami za sebe, nějakou báseň nebo citovat prózu. A snažím se je k tomu přimět tak, aby je to bavilo. Takže posledně jsme spolu například rapovali. Studenti se ze začátku dost divili a ptali se mě, jak a proč… Ale rapovat se dá například i Seifert, proč ne! Tak jsem jim vyprávěla, jak jsem rapovala s jazzovým kvintetem Eduarda Spáčila v Pardubicích Bachův koncert. No, a šlo to. A jak krásně! Tím se studenti samozřejmě hned nadchli, to se jim líbí, takže teď to s poezií zkoušíme takhle.
Těšíte se na Vánoce? Dodržujete nějaké tradiční zvyky?
Zvyky dodržujeme rádi, před štědrovečerní večeří se pomodlíme, zavzpomínáme na ty, kteří už nejsou mezi námi, a pokud můžeme, jdeme na půlnoční. K jídlu chystáme i slovenské speciality, jako první chod máme oplatek s medem a česnekem, aby byli lidé zdraví, potom následuje klasická štědrovečerní večeře. Jedny Vánoce jsme vždycky u Ondry a jeho přítelkyně, druhé u nás. Během Vánoc jezdím také domů do Brna k bratrovi. Letos to tedy bude trošku komplikovanější, protože 26. prosince hraju v Divadle na Vinohradech představení Noëla Cowarda To byla moje písnička!, takže se nám to trošku posune, ale snad to zvládneme.
Text: Katka
Foto: Roman Černý (z představení To byla moje písnička!)
13. 11. 2013
