Když jsme byli malí, každou chvíli jsme chytili na louce nebo v lese klíště a nikdo z toho nic nedělal. Zakáplo se olejem, vytočilo se, a bylo to. To se ale nyní změnilo.
O tom, že klíště se může přisát i v městském parku nebo na zahradě a že přenáší nemoc s trvalými následky, klíšťovou encefalitidu, se často píše. Víte o klíštěti vše důležité, nebo se ještě máte co učit?
1. To, že máme klíště, podceňujeme
Je pravdou, že když jsme byli malí, o klíšťové encefalitidě a lymeské borrelióze téměř nikdo nevěděl. Počet případů těchto onemocnění se ale stále zvětšuje. Méně, než tisíc případů u klíšťové encefalitidy za rok se může zdát málo. Ale jen do doby, kdy někdo z našich známých nebo blízkých zůstane kvůli klíšťové encefalitidě dlouhodobě ochrnutý nebo má jiné vážné zdravotní komplikace. Rodina i kamarádi nemocného se poté nechávají hromadně očkovat. To už je ale pozdě.
2. Nejsme očkovaní, nebo s očkováním otálíme
Zatímco lymeskou borreliózu je možné léčit antibiotiky, v případě klíšťové encefalitidy, která je virového původu, antibiotika použít nejde. Česká republika je přitom v počtu případů klíšťové encefalitidy na prvním místě v Evropské unii.
Očkování proti klíšťové encefalitidě využívá 29 % lidí. Základní očkování se skládá ze 3 dávek s tím, že vakcína začne chránit 14 dní po té druhé. Na tu je běžně čas po 1 až 3 měsících od první dávky. Protože klíšťata jsou aktivní při teplotě nad 5 stupňů Celsia, přichytit se mohou už v březnu a dubnu. Jednoduché počty ukážou, že čas na návštěvu praktického lékaře, a nebo očkovacího centra kvůli klíšťové encefalitidě je už v lednu.
3. Před klíštětem se chráníme jen při cestě do lesa, a to pouze repelentem a dlouhými kalhotami
Zatímco dříve jsme se klíšťat báli hlavně při dovolené v lese nebo na louce, nyní musíme počítat s tím, že klíště se může přisát téměř kdekoli. Není nic výjimečného, pokud si klíště „přineseme“ z parku nebo dětského hřiště. Klíšťata totiž nežijí na stromech, jak si mnoho lidí myslí. Číhají na nás spíše v keřích nebo ve vysoké trávě. „Ochrana repelentem a dlouhé nohavice nejsou 100% ochranou a často nás ani nenapadne používat je ve městě,“ říká MUDr. Hana Cabrnochová, praktická lékařka pro děti a dorost z Prahy.
4. Klíště špatně odstraňujeme
„Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ Rčení, které je pravdivé bohužel i v případě, kdy nám zkušenost z dětství může ublížit. Odborníci se vytrvale snaží opravovat chybný způsob odstranění klíštěte. „Klíště stačí zakápnout dezinfekcí a vyviklat. Děti se často bojí pinzety, tady je možné použít i vlhký konec vatové tyčinky namočený v mýdle. Tím stačí přes klíště přejíždět a simulovat tak viklavý pohyb,“ radí MUDr. Cabrnochová. Jen pozor, klíšťová encefalitida i lymeská borrelióza se mohou přenést i při pouhém odstraňování klíštěte, pokud ho rozmáčkneme.
5. Nevíme, co s ním
Upalování klíštěte je dalším z mýtů spojených s tímto parazitem. Přitom ho stačí pouze spláchnout do toalety zabalené v papíru. Obavy, že znovu vyleze, jsou zbytečné.
Patříte k těm, kteří posílají klíště na vyšetření do laboratoře? Náklady na vyšetření zaměřené na borrélie a klíšťovou encefalitidu jsou zpravidla 1 000 až 2 000 Kč, zatímco při očkování proti klíšťové encefalitidě je cena jedné dávky, včetně aplikace přibližně 940 Kč a navíc část hradí pojišťovny v rámci preventivních programů. „Samotný pozitivní výsledek z laboratoře také nic neříká o tom, že opravdu došlo k nákaze. Proto odborníci považují vyšetřování klíšťat za zbytečné,“ říká MUDr. Cabrnochová. Navíc je důležité si uvědomit, že u klíšťové encefalitidy je možné pouze mírnit příznaky, na tuto virovou nákazu lék neexistuje. Stejně tak vám nepomůže informace o tom, že klíště bylo pozitivní na lymeskou borreliózu. Pro lékaře jsou důležité projevení symptomů a výsledky rozboru krve.
Komerční prezentace
Foto: iStock
