Do kin jde nová komedie Marty Ferencové V dobrém i zlém. Jednu z postav si zahrála i Petra Hřebíčková. Co o natáčení prozradila?
Říká se, že natáčet se zvířaty nebo dětmi je to nejhorší/nejtěžší. Už jste někdy natáčela se zvířaty?
Se zvířaty jsem točila opravdu jen párkrát, pamatuji si na ochočenou krysu, která nakonec zdrhla, pak králík a koza, ale nic zásadního.
Jaké pro vás bylo natáčení se psím mazlíčkem? Jaké povely jste se musela naučit, aby Vás pes před kamerou poslouchal?
Je pravda, že tentokrát to byla větší zábava. Pes je jiná liga. Fuji, jak se naše zvířecí herecká kolegyně jmenovala, hrála starého unaveného psa, ale v očích měla obrovskou chuť do života a energie na rozdávání. Takže scéna, že se pejskovi nechce běžet, šla natočit těžko. Nakonec jsme to spáchali skrze vodítko, za které tahala. Nejvíc se rvala na povel “ššššš”, což považuji za uklidňující citoslovce. Ona ne. Byla to sranda i vzhledem k tomu, že jsme ji museli zakrývat prsíčka polštářema. Má ale překrásné modré oči, kterýma si kameru okamžitě podmanila a byla moc šikovná.
Jaký vztah máte ke zvířatům v reálném životě?
Zvířata jsem vždy milovala a už jako malá jsem jim dávala v plyšovém podání přednost před panenkama. Sleduji tohle i u své dcery. V kočárku vozí králíky a ježky. Panenky leží v koutě. Doma jsme měli všechny dostupné hlodavce, kočky, papoušky, až jsme se konečně dopracovali k vysněným pejskům. S králíkama jsem si v létě hrála v ohrádce.
Vašimi parťáky na place byli Jiří Langmajer, Táňa Pauhofová a Martin Hofmann. Co na jejich stylu hraní obdivujete? Čím se navzájem obohacujete?
Je příjemné, že se můžu upřímně o každém z nich rozepsat, protože každý z nich je skvělý profesionál i člověk. S Jirkou jsme se už několikrát setkali, což jsem velmi kvitovala vzhledem k tomu, že jsme spolu měli jako manželé nejvíc scén. Ale nikdy předtím to nebylo tak intenzivní jako tentokrát. Vlastně jsem si nikdy neuvědomila, jaký je to dříč. Připomínku zpracuje rychlostí blesku, ví, jak přesně vypointovat situaci a má skvělou mimiku. Já to musím zmínit, protože, jsem měla často co dělat, abych nezkazila záběr smíchem. Je vždy perfektně připravený. Mám podezření, že je perfekcionista v tom nejlepším slova smyslu.
S Táňou jsme se setkaly ve filmu Všechno nebo nic, ale jen jsme se kolem sebe mihly. Moc jsem se na ni těšila, protože ji obdivuji nejen jako herečku, ale i jako člověka. Je výjimečná svým talentem, inteligencí i krásou. Před kamerou je jako ryba ve vodě. Hraje tak samozřejmě. Ať je to vážná situace nebo komediální, nikdy jsem ji neviděla tlačit na pilu. Obdivuji její autenticitu. Já na ní můžu oči nechat.
No a Martin je čistokrevný charismaťák. Cokoliv udělá, bude na kameře vypadat perfektně. Ovšem on dle mého nikdy nedělá “cokoliv”, je to velmi přemýšlivý herec, který přesně ví, co by jeho postava udělala a co nikdy. Potěšilo mě, jak je galantní, milý. Ostatně v tomto projektu bylo právě tohle mimořádné obecně. Všichni táhli za jeden provaz, nikdo se nad nikoho nepovyšoval a pod taktovku Marty Ferencové to byla nezapomenutelná jízda plná skvělého humoru. I když nám všem bylo pekelné vedro.
S Jiřím Langmajerem jste si manžele už zahráli. V čem je to pro vás a vaši práci výhodné? Využili jste třeba nějaké vaše společné nápady, které jste předtím nakonec nepoužili, anebo něco, co je pro vás dva již osvědčené?
To vůbec. Vždy jsou ty role jiné povahy, jsou jiné okolnosti, jiné prostředí a vytahovat něco tzv. “osvědčeného” by bylo kontraproduktivní. Naopak se těším, v čem to bude tentokrát jiné a musím říct, že mě Jirka neustále překvapuje. Jak se ujal Evžena, tak jsem ho ještě neviděla a moc mě to baví.
V dobrém i zlém se řeší i párová terapie – jaký názor na terapii anebo jaké zkušenosti s terapií máte?
Osobní zkušenost s párovou terapií nemám. Jsem ale přesvědčená, že v některých situacích je to skvělá a velmi důležitá cesta, jak zachránit vztah nebo třeba jen obohatit. Myslím, že největší oříšek je najít terapeuta, který by vyhovoval oběma partnerům. Kolikrát je těžké najít toho správného psychologa jen pro sebe. A někdy je holt třeba, aby se v domácnosti terapeut prostě zjevil, jako ve filmovém příběhu, protože je mi jasné, že by Anna Evžena nikdy na podobné sezení nedostala. A takových páru bude asi víc.
Viděla jste už trailer k filmu V dobrém i zlém – jaké z něj máte pocity?
Ano viděla. Přiznám se, že jsem čekala trochu umírněnější formu. Jasně ukazuje, že půjde o komedii, což je pravda, ale dle mého zbytečně vypíchl jen ty nejlascivnější výroky a ukázky. Film nese mnohem hlubší téma, jemnější a chytřejší humor. Je především o manželském stereotypu a co se stane, když je nabourán návštěvou velmi otevřeného a vášnivého páru. Jejich upřímností a spontaneitou jsou překvapení, někdy až paralyzováni. Co to s nimi udělá, jak kdo reaguje, co to otevírá za další Pandořiny skříňky. Věřím, že film nabízí mnohem pestřejší zážitek a může se svěží a zábavnou formou dotknout nejen bránice, ale i emocí diváka. A to by bylo skvělé.
Je něco, co vám toto natáčení a spolupráce s tímto týmem dala? Čím vás tento projekt obohatil?
Myslím, že už jsem na to odpověděla výše.
Co vás přimělo přijmout roli v tomto filmu?
Neváhala jsem ani chvíli. Líbil se mi scénář, role, obsazení. A především jméno režisérky Marty Ferencové, se kterou jsme už spolupracovaly, mě bude lákat vždy.
Čím je pro vás práce s režisérkou Martou Ferencovou jedinečná?
Jedinečná je opravdu trefný výraz. Marta je výjimečně empatická. Vidí vám až do žaludku a tak s každým hercem pracuje trochu jinak, protože nás vnímá jako individuální lidské bytosti. Slyší vás. Je velmi talentovaná, bystrá, má skvělý smysl pro humor, pro situaci a hlavně stmeluje kolektiv. Váží si každého člověka ve štábu, což také nebývá pravidlem a proto všichni kopou za jednu stejnou věc. Na place to bylo cítit. Je to člověk, který mi po natáčení vždy chybí.
Jak náročné a čím unikátní toto natáčení bylo?
Přiznám se, že náročné bylo, jelikož se celý příběh odehrává jen mezi čtyřmi lidmi, kteří jsou prakticky neustále na scéně. Ale dialogy jsou tak skvěle napsané, že to byla radost. Připomínalo mi to až divadelní práci. Měli jsme intenzivní zkoušky a hned naskočili na natáčení. Jedná se o komedii, což vyžaduje přesný rytmus reakcí a naprosté soustředění. Ale odměnou bylo taky hodně smíchu. Pro mne rozhodně unikátní a krásný zážitek především díky celému kolektivu. Jako kolegové jsme se naprosto respektovali a podporovali.
Jak vy osobně vnímáte sousedské vztahy?
Své sousedy mám ráda. My jsme se nedávno stěhovali, takže v novém domě se s těmi sousedy ještě neznáme tolik, protože tam docela ti nájemníci kolují. Ale s těmi, kteří už jsou tam déle, máme moc hezké vztahy naštěstí. Ale my jsme měli vždycky dobré vztahy se sousedy, protože to je asi to nejdůležitější. A na naší chaloupce máme přímo úžasné sousedy. Za to jsme moc vděční. Kvůli špatným sousedům se prodávají nemovitosti, takže my si ceníme dobrých sousedů.
Připravila: Nikol Klevcovová
