Patřil k legendární dvojici Kotvald-Hložek, kterou vymysleli Karel Vágner s Hankou Zagorovou jako zpestření koncertů Hanky. Nakonec se kluci – tehdy to ještě byli kluci – prosadili sami. A dodnes zní éterem jejich hity.
Jak na tu dobu – vlastně to byla osmdesátá léta – vzpomínáš?
Byla to úžasná doba, dneska mi to přijde skoro jako nádherný sen. Netrvala dlouho, protože když jsme se vezli na vlně té největší slávy, odešel Petr Kotvald. Ale špatně se mi o tom mluví, o své slávě nemůže mluvil ten člověk sám. Myslím si, že nikdo, ani Karel ani Hanka, nečekali, že nám to bude tak pěkně šlapat. Ale fakt je, že kdybychom tehdy nazpívali cokoli, byl by to hit.
Ale těch hitů bylo nepočítaně!
Měli jsme veliké štěstí, že jsme se mohli opřít o skvělé skladatele a textaře. Tehdy měly texty úroveň, byly skutečně o něčem – když zpívám texty od Zdenka Borovce, Pavla Vrby, Michala Bukoviče nebo Pavla Žáka, jsem až dojatý. Špatný text bychom tehdy ani nevzali. A upřímně – ani nás tehdy nenapadlo, abychom si něco textovali sami, jako to dneska dělá každá hvězdička.
Pořád zpíváš a zajímavé je, že máš i mladé publikum. Loni jsem na tvém koncertu v Lucerně zažila partu mladých, kteří tančili s nadšením na Holky z naší školky!
Samotného mě to překvapuje a mám z toho radost – abych to trochu odlehčil, tak dodávám zaplaťpámbu, nemusím zpívat v domovech důchodců! I když se nikoho nechci dotknout, my dva už jsme taky důchodci. A ty holky, co mě milovali, tedy v uvozovkách, jsou už dneska babičky. Jsem šťastný, že jsem mohl zpívat. A dodneška mám v repertoáru písničky, které jsou nesmrtelné. A to jsou nejen ty Holky z naší školky, ale třeba nádherná Bílá královna.
Nedávno jsi vydal desku a zmínil ses, že byla vlastně trochu „vynucená“
To není to pravé slovo, zájem byl o písničky, které jsou rozstrkané na různých deskách. A samozřejmě je ideální mít ty, která máš ráda, hezky pěkně za sebou. Sám jsem si udělal výběr písniček, které mám rád já i moje publikum, a spočítal jsem, že jich je kolem stovky! Což mě samotného překvapilo. A protože na desku se jich vejde jen kolem dvacítky, tak jsem to sám pro sebe nazval: Pelmel jedna a příští rok bude Pelmel dvě.
A najdeme na nich také nějaké překvapení?
Dva duety s mým synem Matyášem, dvě nahrávky s mojí moravskou kapelou – např. novou verzi písně Život je rváč. A našel jsem zapomenutou píseň od Pavla Vaculíka s názvem Svítání. Tohle je na prvním pelmelu, ale deska se vlastně jmenuje Jsem, co jsem. No, nebyl by ideální dárek k Vánocům?
Vánoce! Jak je trávíš?
Předvánoční čas, asi jako spoustu mých kolegů, trávím na cestách. Nymburk, Brno, Praha, Zlín. Koncerty, večírky, lidi se chtějí bavit. Skončí to těsně před svátky a pak je bude klid. Na Štědrý den jsme spolu s rodinou. S manželkou a Matyášem a pak se postupně scházíme se všemi členy rodiny, dětmi i vnoučaty. Kterých je celkem osm! Umíte si představit, jaká je zábava vymýšlet a kupovat dárky dnešním dětem. Ještě že to zařizuje Ježíšek.
Připravila: Šárka Schmidtová
