Další ze série zamotaných příhod, kde hlavní roli hrají emoce. Dnes přinášíme příběh na téma hysterie.
Když se Vladimír vracel před desátou večerní domů, ještě netušil, nakolik vážná situace bude. Nevěnoval přílišnou pozornost tomu, že mu jeho manželka na poslední textovou zprávu nijak nezareagovala. Předpokládal, že usnula s malým synkem, jak se už párkrát stalo.
Neměj obavy, trochu se zdržím…
Neplánovaně se zdržel v práci. Vyskytly se nenadálé komplikace a bylo třeba problém vyřešit. Jako výraz díků ho nešťastný kolega, který potíže způsobil, pozval na rychlou večeři. Ta se ovšem poněkud protáhla. Vladimír tedy napsal své ženě, aby neměla obavy, v klidu uložila malého syna a sama na něho zbytečně dlouho do noci nečekala.
Věděl, že Martina je poněkud citlivější povahy, a každé vybočení ze zajetých kolejí nenese úplně dobře. Potřebovala mít přehled o tom, co Vladimír dělá, kdy se vrátí a s kým tráví svůj čas mimo domácí prostředí. Vladimír to respektoval a vycházel své ženě vstříc.
Ten den ale bylo všechno trochu jinak, než obvykle. Martina se od rána necítila dobře a malý Honzík se jako naschvál projevoval velice dominantně. Vyžadoval neustálou pozornost a ve svých necelých dvou letech matku dokonale zaměstnával.
Takový život mě nebaví!
Martina, zvyklá na zcela jiný život ‚před dítětem‘, na mateřské poměrně strádala. Role matky a ženy v domácnosti ji vlastně vůbec netěšila. Často jí jezdila pomáhat synkova babička a při každé takové příležitosti Martina odcházela z domu. Mnohokrát před vlastní matkou zahrála srdcervoucí scénu o nenaplněných dnech a mylné představě života vdané ženy. Babička poté poslušně převzala vnouče a s obavou o dceřino zdraví ji sama posílala ven.
Když se to odpoledne Vladimír nevracel z práce, Martina zneklidněla. Stalo se to už poněkolikáté za poslední měsíc a tentokrát navíc bez jasného vysvětlení. Poslal strohou textovku o průšvihu v práci, který je třeba akutně řešit. Ani nezavolal!
Já ten dětský křik už nevydržím!
Martina obratem vytočila telefonní číslo jedné z kamarádek a začala si na Vladimíra nepřiměřeně stěžovat. Když byla v nejlepším a chystala se barvitě vylíčit svůj neutěšený stav, probudil se malý Honzík. Jeho pláč byl natolik nesnesitelný, až Martina vztekle mrštila telefonem o zem. Ten se rozletěl na desítky malých kousíčků.
Vzteky bez sebe utíkala do dětského pokoje a na malého synka začala křičet natolik silně, až se dítě strachy počůralo. Vyděšený dětský pláč překrýval Martiny hysterický jekot a házení dřevěných kostiček na podlahu.
Za několik minut se rozrušená žena bezvládně sesunula na zem…
… pokračování příště
Autorka: Lea Raif
Foto: Pixabay
